Homepage

    Kletba tohoto světa

     Jednoho dne, po mnoha bolestných zkušenostech, sundal jsem klapky z očí svých bolavých, a pohlédl zkoumavým a nekonečným pohledem na tento svět. I uzřel jsem bídu chudých, bolest nemocných a zklamání milujících. Pohleděl jsem na všechny ty, kdo dobří jsou a lásku mají v srdci svém; a zřel jsem jejich utrpení ze ztráty toho, koho milovali, a zřel jsem celou bídu a bolest života jejich snaživého a poctivého.
     I pak zrak můj padl na ty, kdo místo srdce kámen nosí a milovat nemohou, jak daří se jim lépe, než lidem dobrým.
     Tisíce lidských lásek zkoumal zrak můj, a viděl jejich smutný konec a srdce krvácející. Neunikly jeho pohledu ani matky, které bezmocně přihlížet musí nemoci a pohřbu svých dětí, ani slzy dětí, pochovávajících své rodiče. Ani nemocnice plné trpících lidských trosek a vězení pro ty, co na své cestě životem o krok sešli z ní.
     Hrůza mne obestřela při pohledu mém na tento svět. Zármutek je mi svědkem, jak srdce se mi sevřelo a všechny mé naděje na dobrý život zhroutily se jako domeček z karet. Mé vzdušné zámky a iluze o budoucím štěstí se v tu chvíli rozplynuly.
     Znovu pohlédl jsem na tento svět a na utrpení všech živých tvorů. A tu vyřkl jsem kletbu:

     „Proklínám svět, v němž platí se tak strašná daň z každé lásky, v němž téměř každý živý tvor trpí bolestí krutou a nemocemi.
     Lidstvo, které v tomto světě žije, je hrůzné a zlé, a porušilo základní principy věrnosti a lásky. Musí býti smeteno či změněno, aby láska prozářila tmu a smilstvo jeho zkaženosti."

     Chci se zrodit v lepším světě a šťastněji milovat. Pokud to ve světě tomto nelze, zříkám se ho a vytržen chci býti z něj.