Homepage

    Kdyby nejsou chyby

     Nesprávně se říká, že kdyby jsou chyby. Já však tvrdím, že kdyby chyby nejsou.
     Když se nahoře, “u soudu”, přiděluje duši další život (po předcházejícím a předurčeném posouzení celkového stavu té duše), tak je vidět nejen to, jaký její poslední život byl, ale vidět je také, jaký by byl, kdyby... Kdyby, jak známo, totiž nejsou chyby, protože kdyby, tak by!
     Když se “na miskách vah váží”, kolik a jakých energií člověk svým žitím přetransformoval (nesprávně řečeno, jak “dobrý” či “zlý” z našeho lidského, mylného a nepravdivého úhlu pohledu byl), “váží se” také to, jaké energie by transformoval za jiných okolností, než ve kterých se nacházel (jak “dobrý” či “zlý” by byl v jiných podmínkách, tedy v jiném energetickém prostředí).
     Někdo je jakoby dobrý jen proto, že nebyl mnoha okolnostmi přinucen být zlý; jiný je jakoby zlý jen proto, že nebyl energetickým stavem svého okolí posunut z hlediska páchání lidského dobra či zla tím správnějším směrem.

     A nyní jeden extrémní příklad:

     Budou dva muži, kteří u sebe po celý svůj život budou nosit nabitou pistoli. Oba budou smrtelně alergičtí na to, když některému z nich někdo řekne: „Ty jsi magor!“
     Prvnímu z těchto dvou mužů nikdo nikdy v jeho životě neřekne, že je magor. A on nikoho nezastřelí. Ale druhému muži se v jeho životě stane desetkrát, že mu někde řekne, že je magor. A on za to pokaždé toho člověka zastřelí. Celkem tedy zastřelí deset lidí.
     Leckdo (přesněji řečeno hlupák) by se mohl domnívat, že první muž bude po smrti “bez hříchu” a odměněn, že nikoho nezastřelil, a druhý muž že bude “potrestán” za deset vražd.
     Jenže kdyby těch deset lidí řeklo, že je magor, pro změnu tomu prvnímu muži, tak by je za to zastřelil on, a kdyby to tomu druhému neřekl nikdo z nich, tak by nikoho nezastřelil! Již chápete? Proto pravím vám, že kdyby nejsou chyby.

     “Tam nahoře” se velmi dobře ví, co by se stalo, kdyby… A to je také započítáno a má to vliv na přidělení dalšího života lidské duši. Tedy započítáno je i to, co nikdy nebylo, co se nikdy nestalo, co se “hmotně neukázalo” = skryté vlohy a vlastnosti člověka (jeho duše), které se “neocitly” v podmínkách (okolnostech), ve kterých by se plně či výrazně projevily.
     Jinými slovy, započítáno je celkové energetické působení člověka (kterým duše ve svém posledním životě byla) nejen na blízké okolí, ale na celý svět (a nejen na něj). Energie každého člověka zapříčiňuje svými vibracemi nějaké to dobro i zlo, ať již přímo nebo nepřímo (oklikou). A to je “u soudu” také bráno v úvahu.