Homepage

    Jsme souzeni za to, k čemu jsme byli odsouzeni

     Duše ženy, které má v jejím nastávajícím hmotném životě těžce onemocnět a v mladém věku zemřít její jediné dítě, nechce vstoupit do života s tímto strašným Osudem a nechce jej přijmout (ledaže by to pro ní vzhledem k ostatním příznivým životním okolnostem nemělo být moc zlé). Je však donucena k tomu povolanými duchovními bytostmi se do takovéhoto Osudu narodit. Vzpírá se, ale “oni” ji násilím donutí vstoupit do těla dítěte. Před svým narozením se ještě jako plod v břiše své matky zmítá a chce se narodit v jinou dobu, která má lepší vibrace pro její budoucí Osud. Její porod je ale řízen Osudovými silami tak, aby se narodila např. z astrologického hlediska se zničeným pátým domem (dům dětí) a podobně.
     Stejně tak se nechce na tento svět inkarnovat duše člověka, v jehož Osudu je psáno, že ve svém životě zabije mnoho nevinných lidí (ledaže by měl dotyčný s takovým Osudem prožít šťastný život). Ale i tato duše je Osudovými silami přinucena se narodit, a přijmout proti své vůli tento Osud. Vždyť ona přece nechce zabíjet druhé! Ale bude muset, i když nechce.
     Navzdory tomu, že máme my všichni kolektivní vinu na zlu tohoto světa, lze rovněž tak oprávněně tvrdit, že jsme jistým způsobem a v jistém slova smyslu úplně nevinni. A že jsme souzeni za to, k čemu jsme byli odsouzeni.
     Byli jsme odsouzeni ke spáchání našich hříchů a k našim chybám, které byly dopředu předurčené. A pak jsme ještě ironicky souzeni za to, že jsme tyto hříchy a chyby měli. Naše činy jsme nemohli nevykonat, neboť k jejich vykonání nás vedl Osud, který je předurčen na sto procent a nemůžeme jej změnit.

     (O tom, jak nás duchové Osudu nutí páchat zlo, hovoří několik následujících citátů z Bible:
     1. Mojžíšova, kapitola 16, verš 12 (Hospodinův posel předem oznamuje otrokyni Hagaře, jak bude řízen Osud jejího syna Izmaele):
     Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím.“
     2. Mojžíšova, kapitola 10, verš 1 (Hospodin oznamuje Mojžíšovi, že přinutí faraóna udělat nedobré rozhodnutí):
     „Předstup před faraóna. Já jsem totiž učinil jeho srdce i srdce jeho služebníků neoblomné, abych mohl uprostřed nich provést tato svá znamení…“
     Soudců 14, verš 5–6:
     „I sestoupil Samson s otcem a matkou do Timnaty. Když přišli k timnatským vrchům, vyskočil náhle proti němu řvoucí mladý lev. Tu se ho zmocnil duch Hospodinův, že jej holýma rukama roztrhl jako kůzle.“
     Soudců 14, verš 19:
     Tu se ho zmocnil duch Hospodinův, sestoupil do Aškalónu a pobil tam třicet mužů.“
     Matouš, kapitola 8, verš 28:
     „Když přijel (Ježíš) na protější břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit. A dali se do křiku: „Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas?“ Opodál se páslo veliké stádo vepřů. A zlí duchové ho prosili: „Když už nás vyháníš, pošli nás do toho stáda vepřů!“ On jim řekl: „Jděte!“ Tu vyšli a vešli do vepřů; a hle, celé stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a zahynulo ve vodách.“
     Marek, kapitola 1, verš 23:
     „V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží.“ Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel.“
     Žalm 78, verš 49:
     „Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zuřivost i soužení, dopustiv na ně anděly zlé.“)

     Jsme odsouzeni vykonat za svého života určité neblahé skutky a vzápětí na to jsme “souzeni” za to, že jsme tyto skutky vykonali. A při tom všem jsme vlastně my všichni víceméně nevinní. Nezlobme se na nikoho, nemůže za svůj úděl. Nevybral si jej a mnohdy mu byl vnucen proti jeho vůli! A neměl žádnou možnost ho odmítnout.
     Je ale pravdou, že každá duše má dvojí postoj ke svému Osudu. Na jedné straně jej často nechce přijmout, protože Ví, že bude muset prožívat zlo a že se ho bude muset i dopouštět. Na druhé straně však je s Osudem smířená, protože Ví, že to tak musí být.