Homepage

    Jediný způsob, jakým lze nepáchat žádné zlo

     Pouhá existence jakéhokoli živého organizmu je neštěstím pro existenci jiných živých organizmů, které tento organizmus pojídá, jimž ubírá potravu či jim jiným způsobem škodí. A toto pravidlo určitým způsobem platí i pro bytosti v duchovních světech.
     Když člověk jí, pojídá těla rostlin a jejich plodů i jiné živočichy. K tomu, aby člověk vůbec nehřešil, tedy nepáchal žádné zlo, by tedy nemohl ani jíst, aby nepojídal jiné živé tvory či rostliny a nemohl by ani dýchat, aby jeho imunitní systém neničil vdechnuté bakterie. Též by nemohl být nikde zaměstnán, protože díky tomu, že by to pracovní místo zastával on, by ho nemohl zastávat někdo jiný, kdo po něm touží či ho prostě potřebuje. Dále pak, aby člověk nehřešil, nemohl by ani pít, aby mikroorganizmy ve vodě obsažené jeho organizmus nezahubil, nemohl by třeba žít v městském bytě, protože díky tomu, že by ten byt měl pronajatý on, by jej již nemohl mít pronajatý někdo jiný, kdo třeba nemá kde bydlet. Také by takovýto zlo nepáchající člověk nemohl mít děti, protože ty by byly ve svém životě vystaveny utrpení a nuceny hubit jiné tvory, rostliny a pojídat je.
     Hříchem je, že kdykoli člověk získá pro sebe cokoliv, obere o to někoho jiného a ten pak nedostatkem toho následně trpí.
     Lze nikoli neoprávněně tvrdit, že k tomu, aby člověk vůbec nijak nehřešil a nekonal žádné zlo, by nemohl ani sám existovat. Protože jen teprve tehdy, když neexistujeme, nepácháme žádné zlo. Jakmile existujeme, již zlo pácháme a páchat musíme. Na druhé straně, kdybychom vůbec neexistovali, nevyráběli bychom energii pro VšeOrganizmus (energie je ale také hmota, takže bychom vlastně, přesněji řečeno, netransformovali hmotu VšeOrganizmu, jak být transformována má). Takže by ji místo nás musel vyrábět někdo jiný a kvůli tomu by musel existovat.