Homepage

    Jak žádoucím způsobem pracovat sám na sobě

     Říkává se, že by na sobě měl každý člověk pracovat a snažit se cílevědomě žít tak, aby se zlepšoval. Tedy aby “žádoucím” způsobem rozvíjel své pozitivní vlastnosti a vlohy, a aby tlumil ty, které jsou negativní.
     Pojem žádoucím způsobem pracovat sám na sobě je nutno nejprve vysvětlit. Ačkoli je zpravidla tímto pojmem myšlena jen ta práce na sobě, která se z lidského pohledu jeví jako pozitivní, nemusí a nemůže tomu tak být ve všech případech a za všech okolností.
     Prací na sobě je rozvíjení těch povahových vlastností a takového způsobu žití jednotlivce, který je v souladu nejen s Karmou tohoto jednotlivce, ale i s Karmou celého lidstva, a v neposlední řadě i s konkrétním údobím vývoje civilizace.
     Kupříkladu programový zločinec je Osudem veden k tomu, aby rozvinul své z lidského pohledu negativní povahové vlastnosti. A je tomu tak proto, že onen zločinec musí ublížit tomu, komu má být v souladu se Zákonem Karmy ublíženo. A proto se ten zločinec musí dočasně naučit ubližovat jiným lidem. I to se samozřejmě změní, ale teprve tehdy, až k této změně nastane z hlediska Univerzálního Zákona Veškerého Dění pravý čas.
     Problematika “práce na sobě” je velmi složitá. Ať již konáme tak či onak, v našem Osudu je napsáno, jakým způsobem celý svůj život prožijeme, tedy i jakým způsobem na sobě budeme pracovat - zda relativně pozitivním, či relativně negativním.
     Někteří lidé si představí pod pojmem “práce na sobě” žití zdravou životosprávou, pravidelný spánek, odpovídající stravu, pěstování vhodného sportu, řádné chození do zaměstnání a dodržování “platných” zákonů.
     O lidech, kteří nežijí zdravou životosprávou a kteří řádně nechodí do zaměstnání, se zpravidla ostatní domnívají, že na sobě nepracují a že jsou “budižkničemové”. Jenže skutečnost může být i opačná.
     Kdo utužuje své zdraví pravidelným sportováním, zdánlivě na sobě pracuje kladným způsobem. Ale na druhé straně se stává příliš závislý na perfektním fyzickém stavu svého těla a na potřebě podávat určité odpovídající sportovní (fyzické) výkony.
     Kdo je třeba nemocný a ani se nesnaží svůj zdravotní stav zlepšit fyzickým cvičením, zdánlivě koná špatně (tím, že nekoná “nic”), a bývá sportujícími lidmi odsuzován. Ale takový člověk na sobě také pracuje. A to dokonce navzdory tomu, že se může jevit svému okolí jako líný. A pracuje na sobě třeba právě tím, že je smířen s nedostatečnou funkcí svého těla, že se dokáže obejít bez jeho zlepšování, a že dokáže žít nemocný. To pro změnu zase nedokáží ti, kteří se o funkci svého těla až příliš pečlivě starají.
     Kdo tvrdě pracuje, učí se překonávat námahu a většinou je ostatním lidem svojí prací ku prospěchu. Avšak ten, kdo je ochrnutý, na sobě pracuje také. A sice tím způsobem, že se učí nehybnosti, trpělivosti a velkému umění žít v nehybném a vadném těle (což je zpravidla ještě těžší, než pracovat).
     Kdo je líný a celé dny se jen “válí”, učí se pro změnu žít třeba s vědomím, že se na něj jeho okolí dívá “skrze prsty”. Kdo je celé dny zadumaný a zdánlivě nic nedělá, třeba jednou něco dobrého a užitečného vymyslí. A na druhé straně kdo příliš pracuje, nadmíru rozvine svoji “praktičnost” a potřebu stále něco konat, a třeba mu uniknou věci, jež by v sobě objevil, kdyby se na chvíli ve své práci zastavil a přečetl si nějakou zajímavou knihu.
     Je důležité vědět, že každou činností na sobě pracujeme i nepracujeme zároveň. Jak jinak, když je všechno relativní. Ať děláme cokoli jakkoli, vždy tím rozvíjíme některé své dobré, a zároveň i některé své špatné vlastnosti.
     Takovou prací na sobě, která se nejvíce blíží ideální představě o správné a harmonické snaze rozvíjet své přirozené vlastnosti v pozitivním slova smyslu, je následující: Učit se pohybu i nehybnosti, zdravému zacházení se svým tělem a zároveň nižší emocionální závislosti na jeho bezchybné funkci. Umět tvrdě pracovat i stejně poctivě lenošit. Duchovně se vzdělávat takovým způsobem, aby se rozvíjely duševní schopnosti, a zároveň se věnovat i praktickým a pro hmotný život potřebným věcem. Dokázat pracovat nejen zevně, ale i uvnitř sebe. A také zcela pochopitelně se umět vyvarovat všech vysloveně zlých skutků a myšlenek, pokud to jde.
     Ale ať na sobě pracujete jakýmkoli způsobem, ve vašem Osudu je již dávno napsáno, jak tato vaše “práce na sobě” dopadne i jaké ovoce lidstvu přinese. A vy s tím neuděláte nic jiného, než co s tím udělat máte. Snažte se, ale pamatujte vždy na totální Osudové předurčení vaší snahy. A neodsuzujte ty, kteří se z vašeho relativního a subjektivního úhlu pohledu zdánlivě nesnaží vůbec nic v sobě změnit. Třeba nevědí, stejně tak jako možná ani vy, že se v jejich nitru stále něco děje. A že i když na sobě zdánlivě nepracují, přesto ano. A to pro ně specifickým, a jim předurčeným způsobem.