Homepage

    Dvě tváře Osudu

     Jak je již známo, každý člověk má svůj Osud, který je předurčen a musí se vyplnit. Jen málo lidí však ví, jakým způsobem se tyto jednotlivé Osudy přidělují jednotlivým lidským duším, a jak tyto Osudy vůbec vznikají.
     Je zcela samozřejmé, že každá duše prožívá jiným způsobem své hmotné životy oproti duším ostatním, protože je jiná, než ony. A jiná je proto, že je určitou jinou specifickou částí Centrální Kosmické Duše, jejímž rozdělením vznikla.
     Každá duše tedy představuje jistou konkrétní část (“střípek”) Centrální Kosmické Duše, jinou než duše ostatní. A proto je v některých duších více “dobra”, tedy kladných vlastností projevujících se v jejich hmotných životech, zatímco v jiných duších je více “zla”, tedy negativních vlastností, které se v jejich hmotných životech projevují.
     Z toho vyplývá, že každý jednotlivý Osud je každé jednotlivé lidské duši přidělen alespoň v částečném souladu s její vlastní duševní individualitou, tedy v souladu s jejími přirozenými předpoklady pro její hmotný způsob existence.
     Z toho důvodu se kupříkladu vrahem stane většinou ten, kdo má duševní předpoklady pro agresivní jednání ve hmotných životech své duše, a naopak dobrým a laskavým člověkem (například obětavým lékařem) se stane ten, kdo má duševní předpoklady pro soucit s jinými lidmi a touhu jim pomáhat.
     Osudem je například určeno, kdy vrah zabije svoji konkrétní oběť. Avšak kdyby byla vrahovi ponechána svobodná vůle, stejně by časem někoho zabil, protože to odpovídá přirozeným vlastnostem jeho duše (výjimečně je tomu naopak a ke spáchání zločinu je Osudem dohnán dobrý člověk!). Osud jen v souladu s těmito přirozenými vlastnostmi jeho duše určí, kdy a kde se ta či ona vražda stane, a kdo bude její obětí. A stejně tak obráceně, kdyby byla ponechána svobodná vůle duši hodného a obětavého lékaře, zcela jistě by se tato duše ve svých hmotných životech snažila ostatním lidem pomáhat, protože je to její přirozenou vlastností. V daném případě tedy Osud určí, kdy a za jakých okolností pomůže takový lékař nějakému konkrétnímu pacientovi.
     Osud je bezpodmínečně určen a svobodná vůle v pravém slova smyslu neexistuje. Přesto je ale Osud většiny lidí v jistém souladu se stavem a vlastnostmi jejich duší, a je více či méně přirozeným způsobem jejich existence. Osud totiž většinou nebývá v přímém rozporu s vlastnostmi duše, jejíž hmotné životy řídí. Většinou, i když ne vždy, je s nimi v souladu.
     A proto jsme za své činy vinni i nevinni zároveň. A zároveň za ně můžeme i nemůžeme. Jsme takoví, jací jsme, protože jsme takoví byli stvořeni. A takoví, jací jsme, jsme byli stvořeni rozdělením Centrální Kosmické Duše a asimilací jiné části jejího energetického potenciálu oproti duším ostatních lidí. A v tom jsou všechny naše přednosti i vady, za jejichž “obdržení” nemůžeme nikdy plnou měrou odpovídat. Ve skutečnosti jsme si všichni rovni, neboť z hlediska věčnosti není rozdíl mezi “cenou” duše, která je ve svých hmotných životech “dobrá” a mezi “cenou” té duše, která je v nich “zlá”. Každý z nás si “hraje” s jiným “pískem” na jiné straně “pískoviště”.