Homepage

    Co po nás zbude

     Staré lidové rčení praví, že každý muž by měl postavit dům, zplodit syna a zasadit strom. Ačkoli je toto rčení míněno spíše obrazně, v jádru je pravdivé.
     Zamysleme se nyní nad vnitřním smyslem tohoto rčení. Každý člověk má ve svém životě nějaký úkol, k jehož splnění je Osudem, tedy Karmou své duše, veden. Tento úkol má každý člověk jiný a tento jeho úkol je v souladu s individualitou dotyčného člověka i se stavem jeho duše.
     Někdo má být vojákem, jiný sedlákem. Někdo má kázat o víře v Boha a o Jeho lásce, druhý má kupříkladu okrást nějakého boháče, aby jeho duše okusila chudobu a ztrátu majetku. Podle toho, do jaké míry je člověk vnitřně dobrý či zlý, má také přidělený svůj životní úkol.
     Když se člověk na sklonku svého života ohlédne zpátky, měl by za sebou vidět kus vykonané práce, nebo alespoň nějaké výsledky své snahy a životního úsilí (ovšem z hlediska VšeOrganizmu je vše jakési úsilí či práce, které je z určitých důvodů potřeba, ale já jsem to myslel spíše z pozitivního hlediska).
     Vřele doporučuji každému člověku, aby se zamyslel nad způsobem svého života a nad tím, co dělá. A aby si představil, že tu jednou na světě nebude a pak aby se sám sebe zeptal: Co po mně na tomhle světě, až jednou zemřu, vlastně zbude?