Homepage

    Bránit zlu či nebránit

     Na světě je mnoho zla a v řadě lidí je dilema, zda toto zlo ignorovat, či zda proti němu aktivně bojovat. Zasahovat či nezasahovat? Tak tuhle otázku si kladou mnozí lidé.
     Jsou zde dva hlavní úhly pohledu. Objektivní a subjektivní.

     1. Objektivní úhel pohledu

·    Když zlu, kterému má být zabráněno, nezabráníme my, musí mu místo nás zabránit někdo jiný. Ale stejně mu tak či onak zabráněno bude.

·    Zabrání-li se zlu někde, musí k němu dojít jinde. Zlo je jako bouřka, která se někam přiřítí a vyřádí se tam. A pokud by jí v tom někdo na nějakém místě zabránil, strhla by se na místě jiném.

     Příklad:

     Je někdo, kdo ve velké míře škodí lidem ve vaší zemi a vy ho zastavíte (například spácháním atentátu) a zlepšíte tak situaci ve vaší zemi.
     Jenže: když jste ho zastavili a zlepšili tak situaci ve vaší zemi, jejímž obyvatelům dotyčný škodil, tak se bude muset zhoršit situace v zemi jiné právě kvůli tomu, že se ve vaší zemi zlepšila (když se zlepší situace na celé planetě, bude se muset zhoršit na planetě jiné; když se zlepší situace v celém vesmíru, bude se muset zhoršit ve vesmíru jiném; když se zlepší situace v jedné době, bude se muset zhoršit v době jiné). Z toho vyplývá, že když člověka, který vaší zemi škodí, nezastavíte, situace ve vaší zemi zůstane sice špatná, ale díky tomu bude situace v jiné zemi lepší.
     Součet obou vašich činů, tedy buď likvidace škůdce se zbraní v ruce nebo jeho ignorování se složenýma rukama v klíně, je jeden a tentýž. Není rozdílu mezi děláním a nicneděláním.

     Michal Höfer: "Pokud jste na pozici nižší, tak zastavujete (třeba zbraní nebo fyzicky). Pokud jste na pozici vyšší, už neberete do ruky zbraň, protože tou zbraní jste vy sami. Zastavujete jinak. Křičet nebo bojovat zbraní je malý účinek, spíše místní a momentální. Ovšem kdo je na vyšší úrovni, je součástí obrovské zbraně, přírody a kolosálního dějství, se kterými souhlasí v provádění a souhře, se kterými má stejné myšlení."

     Další poučka:

·    Když někdo nechce konat dobro, musí ho za něj konat někdo jiný. A obráceně, když někdo nechce konat zlo, musí ho za něj také konat někdo jiný.

     Příklad:

     Můj kamarád nastoupil na jatka a denně se podílel na zabíjení a porcování dobytka. Z této práce se mu však dělalo špatně a měl výčitky svědomí, že ubližuje zvířatům. Proto po krátkém čase toto zaměstnání opustil, a ulevilo se mu. Časem si ale uvědomil, že na jeho pracovní místo na jatkách musel místo něj nastoupit někdo jiný. Dotyčný člověk by na ta jatka nenastoupil a zvířata by tam nezabíjel, kdyby odtamtud můj kamarád neodešel a to pracovní místo se tím neuvolnilo.
     Dobytek musí být zabíjen a jeho maso distribuováno, aby se jím lidé nasytili. Otázkou jen zůstává, kdo ta zvířata zabije a kdo jejich maso doručí do obchodů. Tato práce musí být vykonána, otázkou jen zůstává, kdo ji vykoná. A podobně je tomu i se vším ostatním.

___________________________________________

     Když je někdo zlý a ubližuje druhým lidem, máte dvě hlavní možnosti, co s tím udělat. Buď mu v páchání zla zabráníte, nebo nezabráníte. Když zabráníte, máte zásluhu v tom, že již nikomu neublíží, a hřích máte v tom, že to zlo za něj bude muset udělat někdo jiný, a navíc se Karmicky “zapletete” s tím člověkem. A až přijde lepší život jeho duše a horší té vaší, tak vám možná ublíží, a to i když jste byli relativně v právu a udělali jste relativně dobrou věc tím, že jste mu v konání zla zabránili.
     Z nadčasového úhlu pohledu jakoby není rozdílu mezi tím, když zastavíte zlého člověka v páchání zla, nebo když ho necháte zlo páchat dál.
     Když někdo ubližuje druhým, ti prožijí zlo a jejich duše se díky tomu budou moci mít lépe v jiných životech. A díky tomu, že ti lidé nyní prožívají zlo, mohou jiní lidé místo nich prožívat dobro.
     Z nadčasového, absolutního a tedy v pravém slova smyslu jediného skutečně objektivního úhlu pohledu, dokonce není rozdílu ani mezi tím, když třeba umlátíte k smrti nevinné dítě, nebo když vyléčíte nemocného člověka. Z lidského úhlu pohledu je v tom však zásadní a obrovský rozdíl. A my jsme lidé a tento propastný rozdíl bychom v tom měli vidět.

     2. Subjektivní úhel pohledu

     Tento úhel pohledu je lidský a řídí se lidskými předsudky a morálkou, a tou představou o dobru a zlu, kterou uznává většina lidí. Tak například pro většinu lidí je zlem, když někdo okrádá, šikanuje a mlátí jiné lidi. Pokud chce člověk zůstat člověkem, musí se na věci dívat úhlem pohledu omezeně lidským, který zahrnuje ty základní morální principy, které uznává většina lidí. A řekne-li většina lidí, že zlý je ten, kdo mlátí, okrádá a šikanuje druhé, a že je potřeba mu v tomto zlém jednání zabránit, pak by normální člověk měl s tímto názorem souhlasit a řídit se podle něj. Měl by se tedy aktivně snažit zabránit z lidského úhlu pohledu zlému člověku v jeho dalším páchání zla. A že je tento čin nejen dobrý, ale také zlý, nad tím by neměl mnoho přemýšlet.

***

     Tak či onak, mě ale stejně nejvíce vadí, že ačkoliv malé zlo bývá často přísně trestáno, velké zlo již většinou není trestáno vůbec. Tak například řada lidí běžně páchá drobnější zlé činy typu krádež auta nebo nějakého zboží v obchodě. A tito lidé jsou často velmi přísně potrestáni, výjimečně i zlynčováni k smrti (ve dřívějších dobách, zcela výjimečně ještě dnes). Takto končí pachatelé menšího zla. Smutným faktem ale zůstává, že ti, kdo páchají skutečné, velké a globální zlo, mající neblahý vliv na vývoj celého lidstva (kulty černé magie, některé tajné služby, špatní politikové či ekonomové, světová mafie a podobně) již zůstávají nepotrestáni a často dokonce požívají umělé, nejvyšší ochrany. A prakticky nikdo z bojovníků proti zlu se na tyto lidi nedostane. Malé ryby jsou chytány a trestány, a velké ryby stále unikají. A unikat budou dál, dokud lidé jako celek nezmoudří a nenaučí se přesněji rozeznávat, co a proč je relativně dobré či zlé.