Homepage

    Zdraví

     Tato kapitola obsahuje jen velmi omezený výčet zdravotních problémů, se kterými jsem se setkal u svých psů nebo ve svém okolí.
     Úvodem bych zde chtěl zdůraznit, že v životě psa panuje takováto hierarchie dvou hlavních životních hodnot:

     1) Zdraví a životní štěstí jsou tím nejdůležitějším faktorem, protože když už pes jednou žije, tak ať se dobře cítí, aby se mohl ze svého života opravdu radovat.

     2) Výchova a výcvik jsou druhým nejdůležitějším faktorem, protože udržují kondici psa i žádoucí způsob jeho chování a správnou reakci na podněty.

·    Proč mají psi zdravotní problémy? Protože nejí kvalitní syrové maso, protože jsou drženi ve městech místo na vesnicích, protože nepasou dobytek, protože nechodí kilometry po polích a lesích, protože se neperou, protože nepracují, protože jí umělou stravu a rovněž i proto, že degeneruje celá lidská civilizace. A v neposlední řadě i kvůli absenci opravdu důsledně dodržovaného genetického výběru.

·    Psa od štěněcího věku pravidelně očkujeme a to poprvé těsně před odběrem od feny, tedy zpravidla kolem druhého měsíce stáří. Pak znovu ve třech měsících, v pěti měsících, a v jednom roce. A pak se očkování opakuje každý rok ve stejný měsíc (nebo o měsíc dříve), než v předešlém roce.
     Doporučuji samostatné očkování proti vzteklině a za měsíc po té očkování proti ostatním chorobám. Myslím si totiž, že není vždy nejlepší, když pes dostane očkování proti všem chorobám najednou v jedné jediné injekci.

·    Nikdy nepodceňujte střevní parazity! Zejména ve štěněcím věku vždy prohlížejte trus (někteří lidé si mohou plést škrkavky v trusu s nestrávenými špagetami a podobně) a pravidelně odčervujte (dříve zejména přípravkem Helmirazin).

·    Ve štěněcím věku se vyhýbáme styku se všemi cizími psy, které neznáme a o kterých nevíme, zda by naše štěně nemohli něčím nakazit. Ale dopřejeme mu kontakt s těmi psy, o kterých víme, že jsou zdraví.

·    Z dosahu malého štěněte a raději i dospělého psa musíme odstranit všechny nebezpečné věci, které by mohl rozkousat a pak eventuálně sníst, nade všechno pak kabely s elektrickým proudem.

·    Když se pes vyprazdňuje, kontrolujeme pohledem nejen jeho trus, ale zejména u starších psů i moč.
     Je-li stolice příliš řídká, dáváme psovi do žrádla kousky tvrdého chleba a nějakou tu menší kost společně s jedním živočišným uhlím a zvážíme, co z toho, čím jsme psa v předchozích dnech krmili, může dělat tyto problémy. Je-li stolice naopak příliš tuhá, podáváme po poradě s veterinárním lékařem trochu projímadla, většinou však stačí změnit psu jídelníček.
     Když pes čůrá, kontrolujeme, zda mu po vymočení nezrudne špička penisu. Když je moč kašovitá (obsahující hlen), může se, obvykle u starších psů, jednat o zánět prostaty. Psu necháme při návštěvě veterinárního lékaře udělat vyšetření a kultivaci moče (v moči se však zdaleka všechno nenajde a proto se může vyšetření doplnit ještě stěrem z uretry a výtěrem z očních spojivek i konečníku; je to dražší vyšetření, ale chceme-li mít jistotu, psa řádně vyšetřeme), a v případě pozitivního infekčního nálezu dostane odpovídající antibiotika.

·    Pravidelně si všímáme toho, jakou má pes chuť k jídlu. Výjimečně se může stát, že pes méně jí i přesto, že má velkou chuť k jídlu, ale bolí ho potravu polykat, zejména větší sousta (v takovém případě nelze vyloučit nemocný jícen, rakovinný nádor v krční oblasti a podobně). Takže i v takovém případě vezmeme psa na vyšetření k veterinárnímu lékaři.

·    Při cestování v parném létě dáme psu, jak před počátkem cesty i v jejím průběhu, pořádně napít, a pak ho ještě polejeme vodou (kdybychom ho nejdříve polili vodou a teprve pak mu dali napít, tak by se napil jen málo, protože by se politím ochladil a pociťoval by v tu chvíli menší žízeň).
     Ať již cestujeme v kupé vlaku nebo v osobním automobilu, necháváme pootevřená okna, aby na psa foukal svěží vzduch (ale nějak rozumně, aby mu zase moc nenafoukalo do uší). A nikdy psa nenecháváme v zaparkovaném autě, na které svítí slunce, protože by se mohl udusit horkem.

·    Majitel by měl provádět pravidelné zdravotní prohlídky a sledovat, zda je pes fyzicky v pořádku. Mezi takovou péči patří i pravidelné prohmatávání psa, zda nemá otoky nebo nádory a podobně. Domácí analýza moči je rovněž vhodná. A pokud se zjistí cokoli podezřelého, okamžitě k veterinárnímu lékaři.
     Pes neumí mluvit a nemůže nám říci, co a kde ho přesně bolí. Z toho důvodu musíme věnovat jeho častým zdravotním prohlídkám tím větší pozornost.

·    Když je váš pes opravdu ostrý, je vhodné zvykat ho na dva veterinární lékaře z vašeho okolí (dva proto, že kdyby byl v případě potřeby jeden z nich nepřítomen či nemocný, zastoupí ho ten druhý). A pokud je váš pes natolik ostrý, že chňape po každém veterinárním lékaři (to dobře znám z vlastní zkušenosti), pak se musí v případě potřeby vyšetřit a ošetřit v narkóze, kterou mu nemůže aplikovat lékař, když ho k sobě pes nepustí a útočí na něj, ale místo toho mu injekci musí píchnout sám majitel psa [každý by měl být poučen a umět svého psa naočkovat nebo mu píchnout injekci do svalu a podobně (při očkování psů prováděných amatéry je vhodné používat krátkou jehlu, protože s ní nemůžete psa bodnout příliš hluboko, ale jen do žádoucí hloubky)].

·    Majitel psa musí vždy dbát na to, aby psu nepřerostly drápy. Když pes chodí dlouhé kilometry a má příliš dlouhé drápy, mohou se mu rozštípnout, a lůžko drápu i celý prst se pak mohou zanítit. Pokud se tak stane, po každé procházce vytřeme psovi nemocný prst i oba vedlejší prsty do sucha, a pak namažeme antibiotickou mastí typu Framykoin a psa hlídáme, aby si tlapu nelízal (pokud by měl totiž pes nemocný prst stále mokrý a mokvající, tak by dost možná nepomohly ani silnější léky jako Entizol).

·    Blechy a klíšťata

     Proti blechám se dříve používaly různé koupele s dezinfekcí nebo spreje typu Arpalit, a v poslední době spíše kapky s vnější aplikací a až několika měsíční dobou účinku, jako je například Frontline. Tak či onak, psa pravidelně prohlížíme, nemá-li blechy, a pravidelně ho jich zbavujeme. A když u něj najdeme přisáté klíště, tak ho vyšroubujeme jako šroub – proti směru hodinových ručiček. V žádném případě však klíště nevytrháváme, protože v kůži obvykle zůstane jeho hlava s kusadly a může pak dojít k zánětu.

·    Srst

     Psy, zejména dlouhosrsté, pravidelně pročesáváme kvůli odstranění staré, uvolněné či dokonce slepené srsti. Pravidelně dáváme psu čerstvé vejce, po kterém se mu bude srst lesknout, a občas i malé množství výživné přísady do krmení s vitamínem H. A zcela samozřejmě psa také pravidelně koupeme. Nejlépe je, když se sám proplave v nějaké alespoň trochu čisté řece či jezírku, například pro vhozený aport.

·    Parvoviróza a zažívací obtíže u štěňat

     Má osvědčená metoda, kterou jsem již několikrát úspěšně použil u štěňat nemocných parvovirózou:
     Onemocní-li štěně problémy tohoto typu, tedy zvracení, nechutenství a průjmy, násilím do něj nalijeme alkohol ředěný vodou.
     Štěně nadzvedneme a sevřeme jeho hruď mezi koleny. Pak mu vsuneme do tlamičky trychtýř a jím nalijeme trochu alkoholu (většinou jsem používal rum s trochou vody). Štěně násilím držíme s hlavou zvedlou směrem nahoru, dokud alespoň trochu alkoholu nespolkne. Pak štěně pustíme. To chvíli prská a sliní, ale pak se uklidní.
     Počkáme asi patnáct až dvacet minut a podáme štěněti trochu jídla s jemně rozdrobeným živočišným uhlím. Nepřijme-li je, pak mu do tlamičky nalijeme trochu vývaru s několika rozmixovanými kousíčky vařeného masa a rozpuštěným živočišným uhlím. Počkáme tři čtvrtě hodiny až hodinu a pak mu dáme pít vodu s trochou mléka. To je sice na průjem špatné, ale když je ho ve vodě jen trochu, štěněti voda lépe chutná a vypije jí větší množství. Tím se v jeho odvodněném organizmu rychle doplní tekutiny. A nakonec štěně necháme řádně se prospat, a je zase fit.

·    Dysplazie kloubů

     Psy s nejtěžší dysplazií, neschopné normální chůze, necháme utratit, aby se dále netrápili. A o ty, co mají menší až středně velké problémy s touto nemocí, se přiměřeně staráme.
     Když psa začne jeho dysplazie zlobit a pokulhává, podáváme mu plnou polévkovou lžíci rybího tuku, zamíchaného v troše žrádla. Neděláme to však častěji než jednou za týden až dva. Je to účinnější, než přidávat každý den do žrádla jen pár kapek. Základní terapií je samozřejmě to, že psa nepřetěžujeme a chodíme s ním jen na kratší procházky, a podáváme mu ve žrádle nějaké výživné preparáty na chrupavky a kosti.

·    Rakovina

     Jakmile se u psa zjistí přítomnost jakéhokoli nádoru, provedeme s veterinárním lékařem biopsii a necháme jí analyzovat v příslušné laboratoři. A pokud je nález pozitivní, máme dvě možnosti:

     1) Podávat psovi levné kortikoidy jako je například Prednison, které však snižují účinnost komplexnější léčby rakoviny (kombinaci kortikoidů s dalšími léky), a navíc pomohou jen na krátký čas a náhle nastává prudký zvrat k horšímu.

     2) Nechat psa komplexně vyšetřit včetně jaterních testů a tak dále, a pak zvolíme drahou chemoterapeutickou léčbu.

     Na každý pád, při prvním příznaku výraznějšího zhoršení stavu necháme psa ještě týž den utratit, aby se zbytečně více a více netrápil, protože když už jednou závěrečná fáze rakoviny propukne, takřka každou hodinu je psovi hůře a hůře.

·    Oční nemoci a vady

     Často se vyskytuje entropium a ektropium. Ty se mohou řešit operací, ale pokud se tímto nevyřeší a je to se psem opravdu zlé, doporučuji raději utracení, než neustálou velkou bolest v očích. Dalším častým problémem bývá zánět spojivek, u něhož dočasně pomáhá tzv. “výškrab spojivek”. Každopádně se aplikují oční kapky typu Opthalmo Septonex, v horším případě antialergické a zklidňující léky, jako je například Evercil. Dalším očním problémem může být i zákal rohovky, někdy jako doprovodný symptom jiné choroby. V daném případě pomohou oční kapky s kombinací antibiotik a glukokortikoidů, jako je třeba Maxitrol.