Homepage

    Závěrečné shrnutí

     V předchozích kapitolách jsme hovořili hlavně o psích zápasech. Pan “Trocha do mlýna” to shrnuje a uzavírá těmito slovy: „Snad jen na závěr bych chtěl říci, že by se mělo tvrdě postupovat proti všem těm idiotům, co provozují nelegální zápasy (myšleny ty opravdové, profesionální - pozn.), proti všem lidem bez citu, co toto dělají jen pro své zpestření nudného života a pro peníze, proti všem ubožákům co psům nerozumí a chtějí o nich rozhodovat. Avšak je třeba soudnou cestou tyto psy nechat se rvát (myšleny sportovní psí zápasy - pozn.). Oni totiž jsou proto, aby byli dobří bojovníci, aby byli schopni nás chránit. Je to v nich, ač to zní podivně, ale je to zčásti jejich smyslem života. Proto se stali našimi společníky - pro jejich schopnost boje. Ne proto, že kdysi se lidé neměli s kým mazlit (dnes je bohužel taková situace, že si tato plemena pořizují kdejaké nalakované paničky jako společníky na dlouhé večery u televize). Je zajímavé, kolik lidí si pořídí pastevce a mluví o těchto plemenech, jací to nejsou skvělí ochránci, kteří jsou schopni přežít v divočině a na druhou stranu nedej bože, aby se jejich hafínek někde serval. Je to samé muchlování, místo masa granule a rozhořčení nad veškerou tématikou psích zápasů, avšak odkud pochází to vše (myšlena povaha a síla pastevců – pozn.)? Je to způsobeno mnohaletým vývojem, jezery krve a drsnými podmínkami bez slitování se slabým. Ten vývoj byl za drsných podmínek podmíněn bojem s divokou zvěří a někteří dnešní majitelé si to neuvědomují, že ten pes byl pro to vlastně chován a psí zápasy (kontrolované) to v něm alespoň částečně udržují. Prostě po staletí byla vytvářena plemena na ochranu stád a pána a jejich účelem bylo i postavení se nepříteli za cenu vlastní smrti. A dnes kdy se lidi pohoršují nad jakýmkoliv psím soubojem jim takové to nenechat psa pomalu ani zavrčet na cizího psa zde u nás škodí, protože je to degeneruje. Prostě: koupím si asiata a souboj dvou psů je pro mne nepřijatelný se rovná nesmyslu. Pokud evropská kultura (stejně tak i americká a anglická - pozn.) na to nemá, nechť se vyhne těmto plemenům, zkazila jich už dost. Je dobře, že tato diskuze vůbec vznikla, není totiž pohoršující mluvit o tom, jak to (sportovní psí zápas - pozn.) udělat v rámci normálních podmínek, ne aby se z toho stal byznys s bolestí psů.” Pak ještě dodá: „Pokud by nás chtěl někdo soudit, nechť soudí dle diskuze. Vždyť se bavíme o silných psech, nedomlouváme si zde žádné tajné psí zápasy a dokonce jsme je zde všichni odsoudili (myšleny ty opravdové či profesionální – pozn.). Snažíme se pouze najít cestu v rámci pravidel pro zachování těch psích vlastností, které jsou námi žádané.”

     Zde můžeme vidět fotografie krutých následků opravdových, profesionálních psích zápasů, které obletěly celý svět:

               

     Nejhorší formou psích zápasů jsou zápasy mezi gamebred psy, kteří mají poruchu sociálního cítění, jsou psychopati a bojují až dokud se vzájemně neroztrhají na kusy. Je nutné zakázat game u psů, protože je to nepřirozený jev, a ponechat jim jen zdravou dávku dominance. A tuto dominanci udržovat pomocí vhodného zápasnického psího sportu. Nic více, nic méně.
     Také se hovořilo o obraně i o tom, která plemena jsou v ní nejlepší. Pan “Trocha do mlýna” to uzavírá takto: „A kdo že jsou ti králové? Pro mne jakékoliv plemeno, které se postaví čelem s vyceněnými tesáky proti útočníkovi svého pána s přesvědčením bojovat za něho do posledního dechu.”
     Takže klidně německý ovčák, howavart, nebo třeba “jen” nějaký kříženec neznámé rasy (řada kříženců může být skvělá, vždyť křížením starých plemen se tvoří plemena nová; přiznám se, že i já jsem uvažoval o křížení nejen u rottweilera, ale třeba i u německého ovčáka, jehož bych nechal skřížit se španělským mastinem a výsledek by mohl být zajímavý). A proto při výběru psa je vhodné si uvědomit, že to není jen o plemeni. Někteří lidé si koupí štěně nějakého plemene, o kterém je známo, že to jsou dobří psí zápasníci nebo obranáři a třeba budou zklamaní, že zrovna ten jejich takový není. Je to jak o plemeni, tak o konkrétním psu. Záleží tedy především na individualitě psa a teprve pak na plemeni, i když plemeno dá řekněme výšku, váhu, stavbu těla a vůbec vzhled i určité povahové vlohy. Ale každý pes je jiný než ti ostatní. Třeba takový labrador je společenské plemeno a většina těchto psů jsou řekněme hodní a mírné povahy. Ale znal jsem i jednoho, co se dobře rval a jiného, který visel zakouslý na figurantovi a nepustil. Takže plemeno není všechno.
     K obraně psovoda, poslední kapitole, mám jednu velmi důležitou poznámku i výhradu zároveň. Je statisticky dokázáno, že velmi ostří psi pokoušou mnohem více nevinných lidí, než opravdových lumpů. Je tady jasné, že nadělají více škody než užitku. A i kdyby nikoho nekousli, lidé se bojí chodit kolem plotu, za kterým štěká zlý pes. Prochází kolem se strachem, že ten pes třeba jednou uteče a pokouše je.
     Jak již bylo psáno, chceme mít ostré psy proto, aby nás ochránili. Ideální by ale bylo, kdyby nám ze strany jiných lidí nehrozilo žádné nebezpečí, a kdybychom ostré psy prostě a jednoduše vůbec nepotřebovali. Kdybychom žili v dokonalé lidské společnosti, v lásce a všeobecném míru, kde by nám nikdo nechtěl ubližovat, bohatě by nám postačila skvělá společenská plemena psů, protože ta ostřejší by nám již byla k ničemu. A proto bychom je buď přestali chovat, nebo je postupně převychovali a přeměnili ve společenská.
     Tak či onak, nejdůležitější je, aby nám spolu bylo dobře a aby psi sloužili lidem a lidé psům, a to vždy ke vzájemné spokojenosti.

     Suma sumárum jsme tedy došli k tomuto:

     1. Nejlepší v psích zápasech jsou velcí pastevečtí psi (plemena jako KO, SAO, akbaš a kangal) a dále molossoidní plemena typu bully kutta, tosa a boerboel (a až o kousek níž gamebred pitbulteriér, bojový americký stafordšírský teriér a anglický bulteriér, bandog, bulmastif, neapolský mastin a řada dalších).

     2. Opravdové psí zápasy v jejich kruté, profesionální podobě, jsou nepřijatelné. Ale sportovní psí zápasy sloužící pro chovatelské účely (kondiční psí zápasy, testování povah, psí wrestling a podobně) jsou méně nebezpečné a pro psy užitečné.

     3. Krátkosrstí Molossové nebo prostě plemena jako bulmastif, RTW, cane corso a podobně jsou ideální doprovodní psi a obranáři, a jsou vhodnější pro soužití s lidmi v moderní lidské společnosti, než pastevci.

     4. Plemena, která jsou dobrá jak v psích zápasech, tak v obraně a zároveň i skvělí společníci člověka žijícího v moderních městech, jsou třeba boerboel, trublue bandog, německá doga, brazilská fila a jim podobní. Naopak na venkově a v odlehlejších oblastech jsou v tomto ohledu nejlepší pastevečtí psi.

     5. Agresivní a ostré psy budeme potřebovat jen do té doby, dokud nám bude hrozit nebezpečí od jiných lidí, což bude však možná trvat až do skonání světa.