Homepage

    Výchova

·    Pokud se rozhodujete, zda si pořídit psa, zvažte nejprve, jestli pro jeho držení máte vhodné podmínky. Pokud ne, tak si raději žádného psa nepořizujte, protože by se v nevhodných podmínkách trápil.

·    Nebijte své psy! Většina psů ocení laskavé zacházení a projeví za něj svojí vděčnost. Jen menšina psů "vyžaduje" projev fyzické nadřazenosti ze strany jejich majitele ve formě nějakého toho násilí, ale to jsou spíše výjimky. Většina psů náležitě ocení vlídné zacházení a lásku, kterou jim projevíte.
     Své psy nebijte, ale dbejte na to, aby ve vás viděli silnou osobnost. Ať z vás vyzařuje energie. Jednejte s nimi laskavě, avšak většinou zároveň energicky i důsledně. Ale pravidelně je také nechte dělat to, co chtějí, ať se cítí svobodní.

·    Je častým a velmi nepěkným jevem, že si lidé vylévají svojí zlost na svém nevinném čtyřnohém kamarádovi. A proto ať již máte ve svém osobním životě jakékoli problémy (v rodině, v zaměstnání, se sousedy, s finančním nedostatkem či kvůli nemoci), nepřenášejte je na vašeho psa, a nadále se k němu snažte chovat laskavě a vlídně. A i když se uvnitř trápíte, se psem se snažte být veselí, ať s vámi může být veselý i on. Za vaše osobní problémy totiž zpravidla nemůže!

·    Neponižujte vašeho psa a ponechte mu osobní důstojnost. A když už ho chcete za něco kárat, eventuálně i trestat, nedělejte to před jinými lidmi. To ho také ponižuje.

·    Mnoho majitelů psů si přeje, aby právě jejich pes byl hezčí, silnější, úspěšnější a zdatnější, než ostatní psi. A to možná platí i pro vás.
     Když se vám ale váš pes nepovede a zklame vás - špatně hlídá, je nemocný, má nižší výšku, vzhledovou vadu typu křivé uši a podobně, přesto byste s ním měli jednat hezky a to jako kdyby se povedl zcela dle vašich představ.
     Pokud má třeba špatnou povahu, máte na tom svůj podíl i vy, pokud zdědil nějakou vadu po svých předcích, tak za to nemůže, a tak ho mějte dál rádi a dobře se o něj starejte. A pokud ho nechcete, tak mu buď najděte nového dobrého pána, nebo ho utraťte.
     Také si ale uvědomte, že pokud má váš pes nějakou vadu, pravděpodobně bude mít spolu s ní i nějakou přednost, protože tak už to na světě bývá. Tak se snažte tu jeho přednost objevit, ať máte důvod, proč ho mít rádi!

·    Všichni členové rodiny, ve které pes žije, by měli dodržovat stejná pravidla jeho výchovy. To znamená, že jeden člen rodiny neposílá psa na místo, na které mu jiný člen rodiny chodit zakazuje, nebo když má pes dovoleno štěkat na cizí lidi za plotem a je za to jedním členem rodiny chválen, nemůže ho za to druhý člen rodiny okřikovat a podobně.

·    Věřím tomu, že člověk se může plně věnovat pouze dvěma či nejvýše třem psům, přičemž ideálně asi jen jednomu. A pokud jich má více, pak musí péči o ně zákonitě zanedbávat, což je jedním z důvodů, proč bych vydal zákaz velkochovu psů. Každý chovatel, respektive každá rodina, by směl(a) mít nejvýše dva až tři psy a každého z nich v prostorném boxu se zateplenou boudou.

·    Nekupujte si staršího psa, ale raději štěně do věku čtyř měsíců a to ze dvou hlavních důvodů:
     1) Na čtyřměsíčním štěněti se již pozná, co z něj zhruba vyroste, i kolik bude v dospělosti přibližně vážit [velká plemena psů mívají v tomto věku okolo 40-45% hmotnosti v dospělosti, střední 50% a menší plemena psů okolo 60% (to je jen můj hrubý odhad)].
     2) Štěně je v tomto věku ještě adaptabilní a dostatečně přizpůsobivé na přechod k novému majiteli, který si je bude moci vychovat dle svého gusta.

·    Je vhodné tolerovat psům jejich staré zvyky:

     - část potravy vyzvracet a schovat si jí

     - hloubení a hrabání nor nebo rozhrabání země v horkém počasí a pak ulehnutí do ní (psi se tak v horku chladí)

     - hrabání myší na poli a jejich pojídání

     - jezení starého zkaženého masa (nikoli na procházce náhodně nalezeného, ale jeho vlastního, které si nechal zestárnout a zkazit)

     - pud obrany potravy (psovi nebereme jeho potravu do rukou, když žere, ale nejprve ho od ní odvoláme a až když od ní sám odstoupí, teprve po té mu jí odebereme; pak mu jí ale znovu vrátíme, aby k nám měl důvěru a eventuálně mu ještě trochu přidáme, aby viděl, že se mu vyplatilo nás poslechnout)

·    Nikdy nevozte psa v kufru auta, nenechávejte ho dlouhé hodiny přivázaného před hospodou a podobně, a nevoďte ho do hlučného prostředí.

·    Když jsou velmi horké dny (uprostřed léta) a váš pes trpí nechutenstvím, je dobré ho před krmením vykoupat a dát mu trochu napít, aby se osvěžil a přijal pak více potravy (aby měl větší chuť k jídlu).

·    Je smutné, že svého prvního psa většina lidí zkazí, a své zkušenosti uplatní až na svém druhém či třetím psu.

·    Nezapomínejte, že pokud se psovi máte opravdu dostatečně věnovat, tak musí jít stranou spousta jiných věcí - kariéra, vysedávání v restauracích a podobně.

·    Nepřivazujte psa na řetěz, protože mu to škodí. Zejména dlouhodobě uvázaní psi mohou nadbytek své agresivity a energie vybíjet dokonce i napadáním svého vlastní těla (například kousáním svého ocasu).

·    Někteří psi mohou být agresivní, když je posíláte “do boudy”, protože chtějí být dále volně puštěni, zatímco zavřeni v kotci se necítí moc dobře (můj kavkazský ovčák Gero například útočil na sestru, když ho zavírala do kotce a jednou to zkusil i na mě, ale kopl jsem ho do hlavy, a on zavyl a zalezl do boudy a pak už to na mě nikdy nezkoušel; u rtw nebo jiných normálních psů jsem tohle dělat nemusel, protože jsou mentálně vyrovnanější a snáze se s nimi jde dohodnout po dobrém).
     Když pes nechce jít do boudy, netlačte ho tam násilím, ale naopak, laskavě ho tam zaveďte a mazlete se s ním. Nebo jděte před psem, a klidně si vlezte do boudy sami a pak ho k sobě zavolejte.
     Opačným problémem jsou psi, kteří nechtějí vylézt z boudy, když je voláte. I v tomto případě je chybou vytahávat je z boudy násilím. Raději na ně laskavě mluvte a vlezte k nim do boudy, nasaďte jim obojek a připněte vodítko, a pak s nimi vyjděte z boudy a pochvalte je (nesmíte to ale dělat pořád, aby si na to dotyčný pes nezvykl).

·    Máte-li psa-bručouna, nesnažte se z něj jeho bručení vymlátit, ale prostě ho tolerujte. Pokud vidíte, že vás má rád, tak ať si bručí jak chce!

·    Pokud pes nesnáší, když se dotknete nějakého místa na jeho těle a chňape po vás (třeba když mu saháte na záda nebo na ocas), tak mu dejte náhubek, a mazlete se s ním a hlaďte ho na těch místech těla, kde to má rád a kde vám to dovolí (obvykle hlava), a občas se jakoby mimoděk lehce dotkněte i toho místa, kde to nesnáší, a pak ho ihned zase pohlaďte tam, kde to má rád. A časem se postupně můžete dotýkat těch míst, kde to původně váš pes neměl rád, stále více a více, a možná si pak nakonec nechá bez problémů sahat na celé tělo.

·    Uvědomte si, že zatímco váš pes má rád především jenom vás, vy kromě něj pravděpodobně máte rád(a) i spoustu příbuzných, známých a přátel, a svému psu tak dáváte menší kus sebe sama, než jaký dává on vám. Proto jeho lásku náležitě oceňte!

·    Pes je jenom pes a nemůžete po něm chtít, aby byl chytřejší než pes, nebo aby neprojevoval své přirozené pudy a místy i impulzivní, instinktivní jednání. Chápejte jeho zvířecí přirozenost a nechtějte po něm více, než co mu jako zvířeti přísluší.

·    Když má pes jen jednoho pána a ten onemocní nebo dokonce i zemře, nikdo jiný se o psa už možná nepostará. Z toho důvodu může být rizikem žít úplně sám a mít psa (či jiná domácí zvířata). Vhodnější je, když jsou schopni se o psa postarat alespoň dva lidé (a nejlépe celá rodina) - když jeden onemocní nebo zemře, druhý ho zastane.

·    Když už se u psa jednou zaběhne určitý pozitivní řád - časté výlety, dlouhé procházky a podobně, je třeba ho dodržovat až do konce jeho života. Jakmile se totiž psu začne věnovat menší péče a pozornost, než na jakou byl zvyklý, je to pro něj utrpení (někdy pak může i zatrpknout a zagresivnět, nebo z toho onemocní).

·    Pes je zvíře a proto také potřebuje přírodu. A pokud mu jí nedopřejeme, kazíme mu život. Když jste se psem na procházce v přírodě, pravidelně se na chvíli zastavte, a dejte psu potřebný čas seznámit se s okolní krajinou a vše si očenichat. Nepospíchejte. Jen ať se pes pěkně vyválí v trávě a občůrává vše okolo. Je to pro něj důležité.

·    Zkuste se někdy psovi schovat, když jste s ním sami venku. A pak ho nechte, ať si vás najde. Tím zbystříte jeho pozornost a on si vás bude více hlídat.

·    Často choďte se psem na dlouhé výlety do přírody, kde budete jen vy s ním a on s vámi, a kde vás bude mít jen pro sebe a nebude se o vás muset dělit s jinými psy ani lidmi. Tím více se pak vzájemně sblížíte. A máte-li více psů, čas od času vezměte na výlet každého z nich zvlášť. Jeden den jděte do přírody s jedním psem, druhý den s druhým a tak dále. A navíc pobytem v přírodě, nejlépe ještě spojeným s přenocováním, se přirozené a staré instinkty psů rozvíjejí.

·    Je vhodné naučit psa hospodařit s jeho silami. Psi, kteří jsou celý den zavřeni a jdou jen na jednu malou procházku denně, často “lítají” kolem svého pána sem a tam a vybíjejí si tak nadbytek energie, nashromážděný v průběhu celodenní nečinnosti. Je proto doporučení-hodné brát psa na více-kilometrové procházky. Pokud na ně není zvyklý, první kilometr či dva obvykle běhá sem a tam, hodně skáče a tak dále, ale po více kilometrech chůze mu náhle dojdou síly. Naopak psi, chodící na dlouhé “vejšlapy” pravidelně, se naučí lépe hospodařit se svými silami oproti těm psům, chodícím jen na několika set metrové, uboze kratičké procházky.

·    Pokud máte více psů, dbejte na to, aby každý z nich zaujímal ve vaší smečce právoplatné postavení a aby se necítil méněcenný. Ať smí každý z vašich psů dělat něco, co nesmějí ti ostatní. Například jeden pes “má právo” ležet na schodech u vstupních dveří do domu, druhý “má právo” třeba být jako první puštěn z kotce a první pohlazen pánem a tak dále. Dbejte na to, aby se i ten nejníže postavený z vašich psů cítil právoplatným členem vaší rodiny. A omezujte agresivitu vedoucího psa smečky, když chce bít toho slabšího či podřízeného psa, jen na nutné minimum (zcela mu v tom zabraňovat je ale chybou), dostačující na to, aby si udržel své vůdčí postavení.

·    Navykne-li si pes na stereotypní a neměnný řád - životosprávu, je to pro něj špatné. Pes má chodit na procházky někdy pravidelně, jindy nepravidelně. Střídat různé cesty a směry a dostávat mnoho podnětů. Jednou jít za dne, jindy pro změnu v noci a tak dále.