Homepage

    Obrana (pána, jeho rodiny i majetku)

     Ze všech bojových kvalit psa je nejdůležitější jeho schopnost bránit svého pána, jeho rodinu i majetek před cizími lidmi, tedy pes versus člověk. Pravděpodobnost, že vás bude váš pes muset bránit před jiným psem, je menší, než že vás bude muset bránit před nějakým člověkem. A proto je schopnost vašeho psa zápasit s jinými psy méně důležitá, než schopnost bránit vás před jinými lidmi.
     Výcvik psa v obraně je bohužel většinou provozován pouze jako sport s absencí výcviku připomínajícího opravdové situace, tedy trénink obrany v přirozeném prostředí - doma, na zahradě, v městské ulici uprostřed dne nebo naopak v noci a to za pomoci figuranta, který je oblečen do zevně normálně vypadajících šatů, pod kterými má ukrytý ochranný oblek, takže situace vypadá pro psa opravdově a přirozeně. Vím, že je škodlivé kousat do ochranného rukávu, efektivnější je cvičit na ochranný celooblek a kousat do celého těla figuranta.

     Zde je ukázka z knihy "Собака сопровождения", srovnávající psa-obranáře se sportovním psem:

     (Tato tabulka srovnává "bodyguarda" se "sportovním psem" a ukazuje rozdíl mezi nimi. Bodyguard má agresivní chování vůči cizím lidem, člověka bere jako objekt útoku, útočí na nejzranitelnější místa oponenta a překusuje, uhýbá ranám, pracuje do konce na ležícím soupeři a má agresivní reakci na výstřel. Naopak sportovní pes má jako objekt útoku ochranný rukáv, drží ho a ignoruje údery protivníka, a má klidnou reakci na výstřel. Takže je jasné, že sportovní pes nemůže být brán jako bodyguard, protože je víceméně nepřipraven k boji se skutečně nebezpečným lidským soupeřem.)

     Z hlediska skutečné obrany pána se u psa nemá rozvíjet tzv. “lovecký” neboli “kořistnický” pud (fixace na zákus do rukávu jako do kořisti, spojená se snížením, často až i absencí smyslu pro boj s člověkem), ale smysl pro paralizaci lidského nepřítele. Z toho důvodu je potřebné se zcela vyhnout kousání na rukáv, protože tím psa převážně kazíme, učíce ho uchvátit rukáv jako kořist. Pes se má snažit kousnout “do živého” - do těla lidského nepřítele. Z toho důvodu upřednostňujeme kousání na skrytý ochranný celooblek.
     U plemen s nižší agresivitou vůči lidem se musí agresivita velmi rozvíjet, u plemen vůči lidem přirozeně ostrým se buď také rozvíjí, nebo alespoň výcvikem cíleně směruje do žádoucí podoby. Avšak chce to především dodržovat to základní pravidlo, že (v ideálním případě) NIKDY nesmí žádný cizí člověk psa (zejména štěně v době vývoje a růstu) pohladit, dát mu žrádlo či vstoupit na jím střežený pozemek.

___________________________________________________

     Proč je nutné rozvíjet agresivitu psů vůči všem cizím lidem ve všech prostředích a za všech okolností, a dokonce i vůči ostatním psům?
     K ohrožení psovoda může dojít kdekoli a mohou se ho dopustit různé druhy lidí: mladé (polodospělé) osoby a ženy, které mají například v ruce tašku s masem ke zmatení psa. Je dokázáno, že lidé - většinou muži - podceňují tyto ženy, neberou je jako hrozbu a věří jim. Z toho důvodu je nutné trénovat psa také k nedůvěře vůči ženám (většina psů je agresivnější převážně vůči mužům). Kvůli tomu je nutné trénovat psa za pomoci několika ženských figurantů, kteří se střídají v jednotlivých úkolech obranářského výcviku (jednou jedete tramvají a žena-figurant si vedle vás sedne s taškou plnou masa a náhle vás napadne; jindy jdete po ulici a jiný ženský figurant se k vám postupně a nenápadně přibližuje, laskavě vás osloví a snaží se dotknout vašeho psa: pokud jí nenapadne, tahá ho za kůži až dokud po ní nezačne chňapat; jindy se jiný ženský figurant postaví několik metrů od vás a baví se tam se svojí kamarádkou půl hodiny a váš pes se o ně pravděpodobně přestane starat; náhle vás však ten ženský figurant napadne a váš pes ho musí pokousat a podobně). Někdy mohou zlí lidé použít dokonce i ženu vedoucí malého pejska, který je na volno a přiběhne k vašemu psu. Pak se k vám ta žena přiblíží zdánlivě jen kvůli tomu, aby chytila svého pejska, ale skutečný účel je dostat se co nejblížeji k vám a dotknout se vás nebo vašeho psa, zatímco chytá toho svého. Tito lidé ví, že většina psů jim nebude věnovat pozornost, když je před ně postaven jiný pes nebo háravá fena (pan “Trocha do mlýna” proto doporučuje mít k obraně či hlídání dva psy - jak psa tak fenu). Proto by se měl pes-obranář naučit věnovat pozornost nejen ostatním psům, ale rovněž tak lidem, kteří s nimi jdou. To se dá také nacvičit (figurant vede psa, vypustí ho a on přiběhne k vašemu psu; když pes věnuje pozornost jen jemu a ignoruje figuranta, ten ho zatahá za kůži a pes ho má pak napadnout / pokousat).
     Někdy se může stát dokonce i to, že vás někdo napadne společně s jeho psem. Je tedy vhodné mít jako ochránce tak silného psa, který přemůže toho člověka i jeho psa zároveň. Většina lidí má RTW, NO, někdy Malinoisy a podobně, ale pokud máte psa jako je KO, SAO, Kangal nebo Burjat, tak si s nimi všemi většinou poradí. K tomuto účelu je používán výcvik na vodítku s náhubkem. Pomocník drží vzteklého psa s náhubkem na vodítku a váš pes střídá výpady proti tomu psu i proti pomocníku. Je tedy dobré, když je váš pes agresivní k ostatním psům, protože když se k vám někdo se zlými úmysly snaží přiblížit a má také psa, spoléhajíce se na to, že si váš pes bude s jeho psem jen hrát, je pak velmi rozčarován, když váš pes napadne jeho psa i jeho samotného.
     Je velkou chybou, jestliže pes brání svého pána jenom tehdy, když k tomu dostane povel. Pes musí být schopen jednat naprosto samostatně a dle svého vlastního úsudku. Například někdo vás nečekaně udeří, a vy ztratíte vědomí a nebudete moci dát vašemu psu povel, aby vás bránil. Pes musí napadat cizí lidi sám a bez povelu, zejména pokud vidí, že jste v ohrožení.
     Pes nemá být jediným aktivním činitelem. Někdy je nutné, aby pán v boji svému psu pomohl, a to když narazí na nepřátele v početní přesile. Proto má psovod občas na figuranty křičet a pak se s nimi i prát, a pes musí být cvičen se v takové situaci orientovat a kousat do figurantů po celou tu dobu, po kterou se s nimi jeho pán pere.

___________________________________________________

     Říká se, že nejlepší obrana je útok a hlavní pravidlo je toto: “Každý správný obranář musí považovat každého cizího člověka za možné nebezpečí pro svého pána.” Pro psa není jiný způsob, jak plně bránit svého pána, než být agresivní vůči všem cizím lidem, kteří se k jeho pánovi přiblíží. Téměř žádný pes není schopen spolehlivě poznat, kdo má zlé úmysly s jeho pánem, a navíc opravdu chytří lumpové nedělají žádné prudké pohyby, aby vašeho psa provokovali. Naopak, mluví klidně a tváří se vlídně, nebo mu dokonce podávají pamlsek. Navzdory tomu na ně má být pes agresivní.
     Samozřejmě, že držíte psa bezpečně na vodítku a zabraňujete mu v kousání do lidí, ale zároveň víte, že je schopen je pokousat, kdyby se vás pokusili napadnout nebo ohrozit.

     Je dobré trénovat se psy ve městě za bílého dne (http://www.security-dog.org/):

     

     Následující slova jsou pro všechny ty, kteří chtějí mít hodné psy a jsou proti rozvíjení agresivity psů vůči lidem: Přeju vám, aby vás někdo přepadl, znásilnil vás a vykradl před zraky vašeho psa, který by tomu všemu jenom nečinně přihlížel, aby se vám soused, s nímž jste vašeho psa hloupě skamarádili, vloupal do bytu, až nebudete doma, a pak vám konečně dojde, že je váš rozmazlený a nadmíru socializovaný pejsáček úplně k ničemu. Teprve pak si uvědomíte, že jediným pravým psím přítelem je agresivní pes, napadající všechny cizí lidi.

___________________________________________________

     Pokud lidé chcete mít váš domov bezpečný, žádný pes sám o sobě vám to nezaručí, jestliže máte opravdové nepřátele mající moderní technické vybavení (elektrošokové zbraně jako paralyzér nebo další zbraně jako omamné látky, nebo i kdyby “jenom” tvrdou hůl či tyč s ochranným oblekem proti pokousání, popřípadě dokonce i pistoli na zastřelení psa), tak má pes jen minimální šanci. Z toho důvodu musí majitel podpořit svého psa a pomoci mu. Být doma v bezpečí totiž znamená používat vícero nutných věcí zároveň: nejlepší zámky, alarmy, silné psy (pokud je majitel bojeschopný, měl by být učen bojovat proti nepřátelům společně se svým psem) a zlatým pravidlem bývá, že by měl být stále někdo doma 24/7 kvůli prevenci vloupání. Majitel by také měl mít zbraň k podpoření svého psa, pokud dojde ke konfrontaci s nepřáteli. Čím modernější zbraně budou vyvinuty, tím lehčí bude paralyzovat jakéhokoli psa. A zločinci budou tyto zbraně mít, tak musíte vašeho psa podpořit. Pokud je váš domov chráněn jen samotným psem, není 100% zabezpečený.
     Dalším víceméně problémem jsou zákony, které by měly majiteli psa dovolit, aby jeho pes mohl potrhat každého, kdo se bez dovolení dostane na pozemek a také použít proti vetřelci zbraň, pokud nějakou má. Je hloupé čekat na vetřelce, až začne střílet, protože pak už může být pozdě na akci proti němu. Jednoduše řečeno, nikdo nesmí narušit vaše soukromí a pokud ho narušil, váš pes nebo i vy byste měli mít právo ho sejmout.

     Americký buldok při práci s náhubkem a zákusu do ochranného obleku (Tuff-N-Uff Kennel's):

               

     Nové a lepší zákony pro nás: Ve vztahu k obraně člověka psem by se měly změnit zákony. Jsou lidé, kteří přijdou příliš blízko k plotu, za kterým štěká váš pes, aby ho nechali natrhnout jejich příliš drahé šaty aby vám způsobili finanční újmu; někdo k vám schválně přijde příliš blízko i když držíte vašeho psa na vodítku, až ho váš pes praští s náhubkem nebo rovnou kousne a on si pak na vás může stěžovat a podobně.
     Zákony by měly zajistit majitele psa: Nikomu cizímu není dovoleno se dotknout vašeho plotu nebo se k němu přiblížit na vzdálenost 1 metru. Nikdo se k vám nesmí přiblížit na vzdálenost 2 metrů, když držíte psa na vodítku. Na druhé straně, byla by místa a městské ulice, kde by nebylo dovoleno vodit nebezpečné psy. Takové zákony by lidem zabránily zneužít agresivity vašeho psa. Kdyby se k vám cizí člověk příliš přiblížil, nenesli byste odpovědnost za agresivní reakci vašeho psa vůči tomu člověku a pokud by to bylo na vašem pozemku, psu by bylo dovoleno pokousat kohokoliv cizího bez jakýchkoli právních následků pro vás jako majitele.

___________________________________________________

     Příběh jednoho jména: (tento příběh je částečně pravdivý)

     Byl jeden starý muž, který kdysi míval velkého a velmi nebezpečného psa, jež byl schopen sejmout jakéhokoli člověka během několika vteřin. Roky ubíhaly, moderní doba i moderní lidé chtěli hodné psy a nakonec i tento muž, stejně jako mnoho ostatních, se hloupě přizpůsobil této ještě hloupější módě a začal chovat společenské psy. Vše se s nimi zdálo být v pořádku a hladce fungující. Vše až do dne, kdy si pro toho muže přišlo pár zlých chlápků, a malá síla a měkké srdce jeho společenských psů je nedokázalo zastavit. A tak dříve, než ten muž zemřel, jeho vzpomínka patřila jedinému tvoru na světě, který by ho mohl spasit a jeho ústa mumlala jedno jediné jméno. Bylo to jméno toho strašného psa, kterého tenkrát měl, když byl mlád, té jediné nezastavitelné bestie, které by přemohla všechny ty chlápky a zachránila ubohý život svého pána.
     Chcete také být jako tento muž? Chcete také umírat bez dostatečné ochrany? Prosím posuďte, koho si zvolíte za svého ochránce i jak ho budete cvičit. Mělo by to být jedno z vyvolených plemen, které jsem zde vyjmenoval, a trénované způsobem, jaký jsem zde popsal. Někteří z vás mohou říci, že si nemohou dovolit žádné problémy s příliš ostrým psem. Avšak když si pro vás přijde skutečný nepřítel, můžete si dovolit zemřít?

**********

     Opět náš slavný "Trocha do mlýna: "Tak jako se ateista při přepadení cikány začne modlit, tak je vznešená myšlenka, že si člověk v úzkých vzpomene na tu největší sílu, jenž se mu stane brněním i kopím. Každý si říká: to se mi nemůže stát. Spousta lidí dokonce věří, že se to nestává. Ale pak přijde chvíle, kdy je nejhůř a nemá kdo pomoci. A ten, kdo chce pomoci, nemá sílu (myšleni slabí či společenští psi - poznámka). Jsme zrnko v písku, které si uvědomuje cennost starých plemen, jejich věrnost a loajalitu. Proto jsme my dva přáteli.
     Stará pastevecká plemena nezkažená civilizační dobou jménem polidšťování jsou směrem ne zpět, jak si mnozí lidé myslí, avšak ani vpřed. Jsou rovnováhou naší situace, jsou bodem, o který se můžou slabí opřít. Jsou vlastně vrcholem. Není pravdou, že musíme stále někam jít, už se můžeme zastavit a začít vnímat a vychutnávat."

___________________________________________________

     Ostrost těch nejlepších plemen upadá. Z hlediska obrany jim velmi škodí sportovní výcvik. Podle mě je důležité nechat psa prožít pár opravdových situací (respektive zaranžovaných, ale vypadajících pro psa opravdově), aby musel opravdu zápasit, opravdu bránit pána a ne jenom jako a jenom na cvičišti. Jinak to půjde s “obranářskou ostrostí” těchto plemen do háje. Pan “Trocha do mlýna” je jejím úpadkem znechucen: „Bože můj, jak si může nechat fila šáhnout na zuby od rozhodčího?! Tam je to shnilé jablko.“ Proto navrhuji vyřadit z chovu všechny psy, kteří nechňapnou po cizím člověku, který se je snaží pohladit nebo sáhnout na jejich pána (rozhodčí na výstavě snažící se psa dotknout nebo průvodčí ve vlaku, který k vám vztahuje ruce a podobně).

     Zákus na ruku a práce s náhubkem v podání bulmastifa (http://www.petsinform.com/ares/kardachi.htm):

          

     Jak jsou na tom jednotlivá plemena psů s obranou? “Trocha do mlýna” k tomu říká: „Jak jsme si již ujasnili, tak králové psích soubojů jsou drtivě pastevci. Já osobně si na nich cením, že toto prvenství není jen v psích zápasech, ale i co se týče ochrany pána a jeho majetku. Pak ale bych ještě (pro srovnání kvalit jednotlivých plemen pokud jde o obranu – pozn.) vytvořil skupiny obranného charakteru vůči lidským nepřátelům. První skupina KO, fila, druhá SAO, bandog, RTW, argentýna, NO, dobrman, bulmastif, pressy, vesměs všichni molossové (německá doga, tibetská doga a tak dále - pozn.), fantastický cane corso. Třetí amstaf, bulteriér, kolie a další (jedná se mi ne o možnost razance útoku, ale o úsudek nad útokem v případě obrany).“
     Srovnáváme-li obranářské schopnosti plemen jako jsou pastevci, například kavkazský ovčák, nebo naopak plemen, jako jsou krátkosrstí Molossové, což je třeba rottweiler, jak říká “Trocha do mlýna”: „Kavkaz je proti RTW jako kalašnikov proti devítce, ale obě zbraně umí zabít.“

     Nejprve kavkazský ovčák a pak středoasijský pastevecký pes při dráždění a zákusu na ochrannou vestu (manželé Froňkovi, chovná stanice “Právo tesáku”):

     

     

     Začněme s kavkazským ovčákem. Je to skvělý hlídač rozsáhlých pozemků, je schopen zaútočit na vetřelce i na vzdálenost několika set metrů (prostě si pro něj tak daleko doběhne). Můj KO Gero se například schovával ve stínu aut a nehlučně se přiblížil k lupiči a skočil na něj. Jednou dokonce i umlátil člověka s náhubkem. Když je KO někde s pánem sám, kde je málo lidí, skvěle brání tím, že prostě na každého, kdo se přiblíží, zaútočí. Ale když je třeba za bílého dne ve městě nebo ve vlaku mezi mnoha lidmi, je většinou nevšímavý, pokud není v tomto prostředí jeho agresivita probouzena. Necvičení pastevečtí psi totiž většinou nedokáží příliš dobře rozlišit, kdy mají či nemají bránit, je-li to v hlučném a přelidněném městě. Avšak pokud se k tomu cílevědomě cvičí, zvládnou to i tam a snad ještě lépe, než všechna ostatní plemena.
     Gera jsem zkoušel cvičit na rukáv na cvičáku, ale když mu byl rok, do rukávu se mu moc kousat nechtělo, ale lidi začal napadat sám, když byl rok a půl až rok a tři čtvrtě starý – někteří KO mentálně dospívají poněkud déle, než většina ostatních plemen. Dospělého jsem ho zkusil na peška na jednoho zkušeného figuranta. Gero se zakousl a zatáhl, figurant se předklonil, a Gero peška ihned pustil a překousl na krk figuranta. Ten bleskově uskočil a já Gera zároveň strhnul, ale stejně měl ten figurant šaty u krku rozervané. Pak řekl, že nic takového ještě neviděl a to že dělal figuranta dlouhá léta na všechna možná plemena psů. Pastevci velmi dobře vědí, že je nesmysl držet bez překusování to, co jim člověk nastrčí, ale instinktivně překusují, až dokud se nezakousnou do nejcitlivějšího a nejzranitelnějšího místa = nejúčinnější systém boje. Avšak většina výcvikářů pasteveckých plemen “učí” tyto psy neútočit na obličej a hrdlo (nebo prostě hlavu) figuranta, čímž jim odebírá jeden z pro ně nejpřirozenějších způsobů, jak rychle zlikvidovat lidského nepřítele.

     Pár obrázků Gera:

          

     Kavkazský ovčák při dráždění a zákusu na rukáv (fotky poskytla Jana Zemanová):

     

     Jak říká “Trocha do mlýna”: „Díky tomu, že pastevci naštěstí nejsou tak hojně chovaní v městech (a nestalo se tolik tragédií) tak mediálně nejsou skoro vůbec označováni za nebezpečné, přitom je jasné, jak by zřejmě dopadl střet zloděje s pastevcem, vůči ostatním plemenům. Vsadím boty, že pokud by nezasáhl majitel psa, tak smrtí (u plemen s menší váhou se jakžtakž má šanci doškrábat za plot).“ Ale například “Asyryn” nehází všechny pastevce do jednoho pytle a o rozdílu mezi KO a SAO tvrdí: „Ono mezi kavkazy a asiaty je trochu rozdíl, sami Rusové k tomu mají hezké rčení: „Kavkazan nejdřív kousne a pak přemýšlí, asiat nejdřív přemýšlí a pak kousne.” Přesná podoba tohoto přísloví je však následující: «Если лезет через забор человек, то кавказец его сразу убьет, а азиат сперва подумает секунду, а потом убьет». To znamená, že když přes plot leze člověk, kavkazec ho ihned zabije, ale asiat nejprve sekundu popřemýšlí a teprve potom zabije.
     Co se týče života se psy ve městech, tak v tomto prostředí většinou mají plemena jako rottweiler lepší odhad, kdy mají či nemají bránit (jinak se mi zdá, že ostrost RTW také upadá). Můj RTW Bredy pokousal více lidí (častěji kousal do živého, než na rukáv a proto byl tak dobrý – odblokovaný s překusováním), dělali jsme i noční pořádkovou službu. Měl jen 40 kg, ale byl neústupný a neúplatný. Když mu někdo zkoušel dát žrádlo, ani si ho nevšimnul a začal rovnou trhat. A to dokáže jen málo psů! Jednou jsem narazil na jakéhosi velmi sebevědomého člověka, který tvrdil, že Bredyho zbije. Byl to zajímavý boj. Ten člověk Bredyho odkopnul, pak srazil k zemi, ale Bredy znovu vyskočil a znovu chňapal a to tak dlouho, až se zakousnul do ruky a pak už to šlo rychle. Nakonec jsem Bredyho musel odtrhnout. A to jednou odradil i skupinu rozzuřených ožralých lidí úplně sám! Rottweileři jsou totiž opravdu velmi dobří obranáři (kam se na ně hrabou bojová plemena psů!).
     Všechna plemena psů mají své přednosti, ale máme-li říci, kdo je při útoku na lidského nepřítele nejefektivnější, pak to jsou velcí pastevečtí psi a z nich je vůči lidem nejagresivnější kavkazský ovčák.

     Já s Bredym ve službě a Bredy na sklonku života:

     

                         "Tvé srdce - květ, charakter máš ryzí,
                         nevěra a přetvářka jsou ti cizí.
                         Dobrý jsi v boji a statný ochránce,
                         náš vážený jsi zachránce.

                         Snad neskazí tě názor moderní společnosti,
                         jež potuchu má stále menší o obraně a o věrnosti,
                         jež zakazuje psům tvrdě bránit jejich pány,
                         tesáky vycenit, vyrazit a nebát se rány.

                         Miloval jsme tě také,
                         příteli v nouzi co bojoval jsi vždy o mě a z nepřátel tekla krev,
                         z těch, co chtěli mojí újmu,
                         z nichž většinu dokázal jsi zlomit rychle a hned.

                         Plakal jsem pro tebe mnohokrát.
                         Nevěděl jsem, dokud jsi tu ještě byl,
                         až když jsi odešel, tak pak jsem pochopil.

                         Náhle nebyl tu nikdo,
                         kdo tesáky by zabořil do toho, kdo mě vadí,
                         kdo vysvětlil by mu, ať se mě raději straní.

                         Ty vždycky víš, co je a není fér,
                         jsi-li moderní dobou nezkažený rottweiler.

                         Nejsi bůh z Kavkazu ani silný jako lev.
                         Přesto však silný jsi dost na to,
                         aby život po boku tvém stál vždy za to.

                         Tak dál žij a dál se s dobytkem i lidmi dobře per,
                         abys naplnil vyšlechtění svého starý úděl."


     Snad nejrozšířenějším bojeschopným plemenem je německý ovčák. A musím zde říci, že i mě jednou mile překvapil “můj” německý ovčák Rex (jen 32 kg, 62 cm), když nás dva napadnul jeden agresivní opilec. Máchal rukama a začal vrážet do mě i do psa. Já jsem psa ze začátku přidržel a ustoupil o několik metrů a řekl jsem tomu člověku, ať toho nechá, ale on postupoval dál a nakonec psa několikrát praštil do hlavy. Pak jsem povolil vodítko, Rex vyrazil a prokousl tomu člověku ruku. A ten pak vychladnul a zašel zpátky do hospody, kde mu to vydezinfikovali tuším vodkou. Věřím, že bylo chybou nepustit psa hned zcela na volno, držet ho a nechat ho praštit tím člověkem. Lépe je nechat psa volně pracovat, a to hned zpočátku konfliktu a nijak ho při boji neomezovat.
     Někteří namítají, že agresivní psy lze těžko usměrnit, když zaútočí na člověka (že jsou u nich problémy s odvoláním), což je částečně pravda. Když už je pes opravdu ostrý, bojuje zaníceně a na plno trhá nepřátele svého pána, chvíli mu to odvolání trvá, ale třeba právě RTW a snad i SAO se umějí po útoku i docela rychle uklidnit (chce to vyrovnanou povahu).


     [Z mnoha psů, které jsem měl nebo se kterými jsem byl v kontaktu, jen dva byli nemilosrdní ochránci: kavkazský ovčák a rottweiler. A víte proč? 1. Měli dobré vrozené vlohy. 2. Nikdo je nekazil (= nikdo nesnižoval jejich agresivitu). 3. Oba měli příležitost si kousnout do živého lidské masa (= nenahraditelná zkušenost).]

     Myslím, že při boji s lidským nepřítelem jsou nejnebezpečnější pastevečtí psi a z nich je v tomto směru nejnebezpečnější kavkazský ovčák (byl používán proti lidem více, než ostatní volkodavové – války, vězení, zóny). Jsou lidé, kteří dokáží přemoci bez jakékoli zbraně i bez ochranného oděvu většinu vycvičených služebních psů. Zvláště si vzpomínám na jednoho takového člověka a jeho příběh, který mi vyprávěl. Byl v tomhle ohledu sebevědomý, řekl, že si vždy vzal tlustější bundu a rukavice. A s touto malou výbavou byl schopen přemoci německého ovčáka nebo boxera. Jednoho dne bojoval s velkým kavkazským ovčákem a zcela prohrál. Řekl, že síla a odolnost těchto kavkazanů mnohem převyšuje tu, co mají normální služební plemena. Zde je citát o kavkazském ovčáku (Дрессировка отечественных волкодавов), nejefektivnějším obranářském psu na světě:

     Кавказец - лучшая охранная собака в мире.
     С этим не согласиться очень трудно. Территориальность, неприхотливость, недоверчивость к посторонним, ярость и бескомпромиссность в борьбе - это не похвала, это действительность!
     Однако не следует думать, что сама породная принадлежность может гарантировать безукоризненное решение охранных задач любой сложности. Специальная подготовка необходима, и нет ничего более вредного, чем мнение, будто бы кавказца дрессировать не нужно. Еще как нужно! Просто эти собаки предрасположены больше других именно к этой работе.


     Kavkazan – nejlepší ochranný pes na světě.
     S tímto nesouhlasit je velmi těžké. Teritoriálnost, nenáročnost, nedůvěřivost k cizím, zuřivost v útoku a nekompromisnost v boji – to není pochvala, to je skutečnost!
     Avšak není třeba si myslet, že sama plemenná příslušnost může garantovat bezchybné řešení ochranných úkolů jakékoli složitosti. Speciální výcvik je nevyhnutelný a není ničeho chybnějšího než mínění, jako že kavkazana není třeba cvičit. Tím spíše třeba! Prostě tito psi mají dispozice více než druzí především k této práci.

     “Trocha do mlýna” dodává: „Tisíc sebelepších alarmů a nabitá pistol nedá tolik klidu k spánku jako pocit mít vedle sebe věrného neohroženého bojovníka schopného pro vás naposledy vydechnout.“ A odkud vychází ten pocit jistoty?
     Když vedle vás leží někdo, kdo za vás bude bojovat a má vás rád (kromě boje má též skvělý čich i sluch a může nepřítele včas uslyšet nebo ucítit - vzbudit pána a ten například stačí natáhnout pistoli a zamířit), tak se opravdu lépe spí. Ať už by na vás šel kdokoli, už jenom ten pocit, že nejste sám, že někdo padne za vás a s vámi, to hřeje u srdce. Dovolím si citát o psí věrnosti z povídky “Jak jsem hledal lásku a jak jsem jí našel”: „Našel jsem lásku za vyceněnými tesáky strašné šelmy, která neměla s nikým slitování, a přece srdce měkčí a krásnější než všechna ta ženská stvoření s přitažlivě oblými boky a bujarými ňadry, objetí upřímnější než všichni lidští přátelé. Lásku, která po mě nechtěla ani peníze, ani zevní krásu, ani to, aby o mě lidé dobře smýšleli a abych byl jako oni a jedním z nich. A která dovedla odpouštět všechny křivdy a zrady daleko lépe, než jak to umějí lidé.”

     Nápis na pomníku novofundlandského psa od lorda Byrona:

                         "Když pyšný lidský syn se pod zem vrací,
                         v němž svět, krom jména, sotva něco ztrácí,
                         tu sochař v pompě smutku objednaný,
                         říkáním hrobku zdobí bez příhany -
                         když dílo skončí, nápis je tam vryt,
                         ne čím byl mrtvý, ale čím měl být.
                         Však chudák pes, v životě přítel pravý,
                         jenž první vítá, brání do únavy,
                         jenž celým srdcem patří pánu svému,
                         bojuje, žije, dýchá jenom jemu,
                         má po smrti být odklizen jak cár,
                         že pro nebe prý nemá duše dar -
                         zatímco člověk, hmyz ten! tvrdí směle,
                         že jenom jemu patří nebe celé.
                         Ach, člověče, ty, jehož chvíle zkosí,
                         ponížen otroctvím a zkažen mocí,
                         kdo zná tě dobře, odpor popadne ho,
                         ty bídná hrstko prachu oživlého!
                         Tvá láska smilstvo, věrnost prázdný sen,
                         tvůj úsměv léčka, slovo podvod jen.
                         Zlý od přírody, šlechtic leda rodem,
                         ani té dobré šelmy nejsi hoden!
                         Vy, kdo ten prostý kámen uvidíte,
                         jděte svou cestou, truchlit nemusíte.
                         Já jen, kde leží, vyznačit jsem chtěl,
                         nejlepší přítel, kterého jsem měl."


     Zdůrazňuji, že pokud máte skutečné nepřátele, tak je vám normálně vycvičený a slušně vychovaný pes úplně k ničemu. Ono je hezké, když pes skvěle poslouchá a je na lidi hodný, ale když přijde vrah jeho pána a on ho bez boje vpustí do domu, vezme si od něj pamlsek a ještě k tomu třeba zavrtí ocasem nebo mu nedej Bože podá i pac, tak skoro nic na světě nebolí víc, než takovéhle zklamání pána v jeho vlastním psu.

     Vydráždění u kůlu (Cinda a pan Ladislav Čáslavský):

     Mít ostrého psa je na jedné straně pěkné, nutno ale ovšem dodat, že pokud má člověk nebezpečného psa, musí ho mít dobře zajištěného, aby nemohl například vyběhnout ze zahrady na ulici a někoho tam roztrhat. Je vůbec možné zajistit nebezpečného psa tak, aby se z pozemku nikdy nedostal ven na lidi? Lze ho uhlídat po 100% času jeho života, ta všechna zamykání vrat, kontroly plotu a podobně? “Trocha do mlýna”: „Já osobně ač se považuji za velmi nebezpečného soupeře (dovolil jsem se tak nazvat), bych měl nejistotu i proti NO natož KO, vždyť se vám nemusí podařit ho určitým chvatem sparalizovat a on se vám vysmekne a může vám prokousnout hrdlo, a takový pastevec se nedá zastrašit nějakým bu bubu, a co teprve žena nebo dítě. Musíme si uvědomit, že silný pes je svým způsobem vlastně volně sehnatelná zbraň, která může ale začít střílet sama od sebe: je třeba mít vysoký plot, podbetonovaný, a ve všech případech na jakýchkoliv procházkách být aspoň o tři tahy na šachovnici života popředu před svým psem, čili předvídat a předcházet situacím a preventivně je ihned řešit. I když vždy se může všechno stát, nic není stoprocentní (jen smrt), záleží jen kolika procentům pomůžeme k navýšení celkového výsledku.“

     Následující fotografie ukazují KO i SAO v akci (http://www.varlay.com.ua/):

          

          

     Mít ostrého psa vyžaduje také sílu ho udržet (viděl jsem ženu, která nezvládala svého novofundlandského psa; když se chtěl rvát, tak ho prostě neudržela a vytrhl se jí) a znalost taktiky, jak psa udržet, aby se vám nevytrhl (někteří psi sebou trhnou směrem dozadu a spadne jim obojek i náhubek; v takové chvíli je třeba povolit vodítko a znovu za něj zatáhnout teprve tehdy, až pes přestane táhnout směrem dozadu).
     Ale abychom se dopracovali k nějakému závěru ohledně nejlepších obranářských psů, tak navzdory tomu, že z předchozího textu tento závěr již jasně vyplývá, ještě jednou si shrňme výše uvedená fakta.
     Viděl jsem zákroky KO i RTW a byl v tom velký rozdíl. KO = výbuch a strhnutí na zem jako zvěř, a pak nezájem. RTW (nebo prostě krátkosrstý Moloss) = menší výbuch, za to stabilní a takřka za všech okolností, i ve shluku lidí za bílého dne, kde se někteří pastevci hůře orientují.
     “Trocha do mlýna” k tomu říká: „Já bych se držel té myšlenky ohledně psů hodících se hlavně k nám a třeba k dětem. Ano, víme už všichni, kdo je nej atd. (myšleni pastevci v psích zápasech i v likvidaci lidských nepřátel - pozn.), ale celá vaše kniha v počátcích byla o tom, že proč vlastně RTW a jemu podobní. Jsou ti praví pro nás obyčejné lidi, co nemáme rozsáhlé pastviny ani agentůru s ostrahou majetku. Nechte v knize pastevce v takovém světle, v jakém jste je představil - jako bezkonkurenční zabijáky, avšak ne až tak do našich podmínek. Nejsou to rodinní psi, jsou to hodně samostatná plemena (ale samozřejmě i oni mohou žít v rodinách s dětmi, ale tam je navýsost důležitá jejich socializace), ale v porovnání třeba s cane corso, co se týče vztahu k dětem a rodině vůbec, neuvěřitelně pokulhávají. Na obyčejného zloděje bohatě stačí pokousání rottweilerem, než nekompromisní zásah KO. Stačí zloděje (či prostě lidského nepřítele) pokousat a není nutno ho zmrzačit nebo zabít, jak to dělají pastevci. Jinak co se týče RTW tak i proto ho využívá policie pro jejich schopnost přiměřené obrany. Pastevec ani nemůže znát přiměřenou obranu, po staletí totiž musel bránit jediným stylem - tím nejtvrdším. Nejsou to rodinní psi v takovém smyslu jako (krátkosrstí – pozn.) molossi.” Živým důkazem tohoto tvrzení je například plemeno moskevský strážní pes, což je kříženec pastevce KO s bernardýnem (a snad i ruským strakatým loveckým psem) kvůli vyrovnání povahy.

     Moskevský strážní pes (fotku poskytli manželé Froňkovi, chovná stanice “Právo tesáku”):

     Moskevský strážní pes při zákusu na ochrannou vestu (fotky poskytla Jana Zemanová, chovná stanice “Ruský medvěd” http://ruskymedved.akta.cz/):

          

     Chcete-li si koupit skutečně kvalitní knihy o výcviku psa k obraně, tak ze všech, které jsem kdy viděl, byly nejlepší dvě, a to Дрессировка отечественных волкодавов (Výcvik domácích volkodavů) a Собака сопровождения (Pes doprovodu).

     

     Několik dalších postřehů na závěr:

     * Krátkosrstí mastifové versus dlouhosrstí psi typu vlka:
     Krátkosrstí mastifové s kratší tlamou a těžkou konstitucí nejsou schopni se tak dobře ani tak rychle zakousnout do lidského protivníka, obzvláště když má silný, ne-li pak dokonce ochranný oblek.
     Když vás někdo přijde zabít, kdo je schopen ho zlikvidovat během jedné vteřiny? Zejména pes typu kavkazáka a jemu podobní! V takovém případě je nejefektivnější útok na hrdlo nebo obličej a kdo to umí nejlépe? Velcí pastevečtí psi!
     Ale aby to dokázali, nesmějí mít žádné zábrany ani zaváhat a musejí zaútočit na nejzranitelnější místo se vší silou - agresivita psa musí být "odblokovaná" = buď je pes zvyklý kousat lidi do živého (ti psi, kteří si již opravdu do někoho kousli) nebo podstoupit takový trénink, který vypadá jako opravdová situace.
     Velcí psi typu vlka jsou ti jediní, kteří mají nejlepší kombinaci rychlosti, síly a citu pro napadnutí nejzranitelnějšího místa soupeře (kromě toho vydrží zimu a také mohou přežít v divoké přírodě). Nikdo jiný! Prosím pochopte to. Viděl jsem krev vícekráte a také vím, kdo je nejlepší.
     Při setkání s nebezpečným nepřítelem mu pes nesmí dát ani jednu jedinou vteřinu času svým zaváháním při útoku nebo pouhým štěkáním. Jediná věc je zapotřebí (jako to můj kavkazan dokázal v opravdových situacích): Okamžitý útok plnou silou! Jen pak je šance zvítězit, zejména když se jedná o několik ozbrojených protivníků (např. jeden drží v ruce pistoli a druhý nůž, a takový kavkazan vyrve hrdlo chlápka s pistolí za jednu vteřinu a ve druhé vteřině kousne chlápka s nožem; kdyby jenom zaštěkal nebo zaváhal jako normální pes bez okamžitého útoku, dal by těm mužům čas zamířit a stisknout spoušť, nebo bodnout nožem).
     Všeobecně vzato, některým pastevcům chybí jedna jediná věc: Trénink ve shluku lidí za bílého dne. Ve všem ostatním jsou nejlepší.

     * Věřím, že dobrý pes si poradí s většinou vetřelců, ale jestliže je jich více a jsou ozbrojení, vyžaduje to zásah více psů, nejméně dvou nebo tří.

     * Jsou hlupáci, kteří dovolí cizím lidem nakrmit jejich psa nebo se ho dotknout. Ale kdyby byli všichni z nich přepadeni a prožili totální selhání jejich psích mazlíčků, tak teprve pak by začali litovat, že zkazili své pejsáčky snižováním jejich agresivity vůči cizím lidem.

     * Proč je důležitá agresivita psa vůči všem cizím lidem, i když vás zrovna nenapadají a zdánlivě vám nic nedělají? Důvod je jednoduchý. I když nejste přímo napadeni a nikdo vás nemlátí, vaši nepřátelé vás mohou "zmlátit" i tím, že si pohladí nebo nakrmí vašeho psa a vy se pak můžete cítit zrazeni, vidouce ho, jak se s nimi tímto způsobem kamarádí. Může to být přirovnáno k situaci, ve které muž vidí svojí ženu mazlit se s jiným mužem. V těchto momentech je zrazen, bezmocný a velmi smutný. Váš pes by měl udržet a naplnit přátelství s vámi agresí vůči všem cizím lidem. Jen pak nebudete sami, ale s opravdovým a dobrým přítelem.

     * Jednoduchý tip na rozvíjení agresivity psa: Jak říkám, každý cizí člověk je možné nebezpečí. Pes ve své podstatě není schopen poznat skryté zlé záměry jiných lidí s jeho pánem a tak je nejvhodnější udělat ho agresivního proti nim všem. Můj tip je nechat psa dráždit VŠUDE od štěněcího věku za pomoci mnoha cizích lidí. Já jsem žádal opilce i normální lidi, aby do mě strčili, zakřičeli na mě, všelijak štěně dráždili atd. Jednou to byla holka ve vlaku, podruhé opilec na nádraží, potřetí ukrajinec u benzínové pumpy, počtvrté žena na přelidněné ulici za bílého dne atd. Pes si tak zvykne zaútočit na kohokoliv a kdekoliv.

     * Trénink za použití hlasu majitele psa: Váš pes je zavřený v obývacím pokoji a pomocník vstoupí do předsíně a nahlas pustí váš nahraný hlas. Pak mírně pootevře dveře do obývacího pokoje tak, aby na něj nebylo vidět a byl slyšet jen váš přehrávaný hlas a vhodí do pokoje kousky potravy. Až o chvíli později otevře dveře obývacího pokoje dokořán, pes ho uvidí a musí okamžitě zaútočit.

     * Když už hovoříme o schopnosti psů bránit jejich pána, jeho rodinu a majetek, měli bychom si uvědomit až propastný rozdíl mezi plánovaným a neplánovaným přepadením. Jedna věc je, když pes brání pána proti nahodilému útočníkovi, například opilci, na kterého takříkajíc náhodou narazili na noční ulici, a úplně jiná věc je, když musí pes čelit profesionálům, najatým na jeho pána a vyzbrojeným moderními zbraněmi, popřípadě i ochranným oděvem a kteří vědí, že má dotyčný člověk agresivního psa schopného ho bránit a proto jsou na akci dobře připraveni. Tato plánovaná přepadení nezahrnují jen zbraně, ale i triky, jak si poradit se psem či jak ho obalamutit. Například nepřátelé ví, že má psovod psa, který se přátelsky chová k malým psům opačného pohlaví a takového pejska si vezmou s sebou + použijí potravu a nahrávku hlasu psovoda a tak mohou psa zmást.
     Proto je tak důležitý výcvik k agresivitě vůči cizím lidem za všech okolností, i když nabízejí žrádlo, i když si s sebou vezmou háravou fenu, i když psovi pustí nahrávku hlasu jeho pána, i když si na sebe vezmou jeho šaty. Komplexní výcvik k rozvinutí agresivity je obtížný a vyžaduje spolupráci většího počtu pomocníků.