Homepage

    Degenerace psího rodu

     Jak již bylo řečeno, spolu s degenerující civilizací degenerují také naši čtyřnozí ochránci. A když už mluvíme o degeneraci psího rodu, je třeba nejprve říci, že méně civilizovaná plemena, obzvláště ta, co stojí vlku ze všech nejblíže a dosud místy žijí ještě v přírodních podmínkách, jsou méně zdegenerovaná než ta, co se od vlka více liší. Z toho vyplývá, že pastevecká plemena psů (kavkazský, šarplaninský a v menší míře také belgický, německý a podobně) jsou méně zdegenerovaná, než ta ostatní.
     Rád bych nyní upozornil na několik skutečností, které psímu rodu škodí ze všeho nejvíce. V první řadě je to umělá, tedy nepřirozená strava, a dále pak nepřirozený způsob života.
     Umělou stravou mám na mysli podávání umělých výživných preparátů a granulí, zejména suchých a ve větším množství. Pokud jimi krmíme našeho psa, ohrožujeme vodní hospodářství jeho organizmu a činnost trávicího traktu. Za starých časů si pes musel vystačit s kusem masa a se zbytky jídla od oběda svého pána. A proto také pracoval organizmus psů takovým způsobem, aby uměl správně zužitkovat i malé množství vitamínů a výživných látek, přičemž tato schopnost se dědila po dlouhé generace.
     V dnešní době bychom měli pamatovat na to, aby náš pes pravidelně dostával kus kvalitního syrového masa a nekonzumoval umělé vitamínové preparáty častěji než jednou týdně. A aby byl krmen granulemi nejvýše jednou za dva až tři dny, a vždy namočenými ve vlažné vodě nebo ve vývaru z masa, nikoli suchými. A pokud přece suchými, tak jen v malém množství.
     Tisíce firem nabízí tisíce vitamínových preparátů a granulí, které mají zajistit psům dobré zdraví, a přitom psům tyto umělé produkty znatelně škodí. Vždyť pro psa není nic lepšího než přirozený způsob života, než stará a prostá životospráva (v dnešní době doplněná též nutným minimem veterinární péče), kterou psi žili a skvěle prosperovali až do dvacátého století.
     Co se týče nadměrné veterinární péče, ta zabraňuje přirozenému výběru, a umožňuje jedincům s vadnými geny se rozmnožovat a předávat jejich vady dalším generacím. Také příliš časté užívání antibiotik vede u psa, stejně jako u člověka, ke snížení imunity. A toto snížení imunity se pak pochopitelně geneticky předává dalším generacím.
     A ještě je zde jedna skutečnost, která se na degeneraci psího rodu podílí. K tomu, aby si jednotlivá psí plemena uchovala svojí podobu a své přednosti, musí žít podobným způsobem života, jakým žila po staletí (moderní plemena vyjímaje).
     Jen málo lidí má takové podmínky, aby psa mohli dobře krmit a umožnili mu žádoucím způsobem se fyzicky i mentálně realizovat. Je ale nad slunce jasné, že sebelepší životospráva psa zcela nezabrání jeho degeneraci, jejíž příčinou je neblahý vývoj civilizace. Ten změnit nemůžeme, ale můžeme se postarat o to, aby právě naše psy postihla co možná nejméně.
     Vždyť kolik práce a úsilí, kolik bojů a útrap museli psi i jejich majitelé během věků prožít, než se ta nejlepší, to jest v obraně a boji nejsilnější plemena zformovala do té podoby, ve které jsou dnes. Nenechme proto tato plemena, vzácný to výkvět minulosti, zdegenerovat!