Homepage

    Degenerace a genetika

     Nyní vám vysvětlím princip degenerace či nedegenerace psího rodu z pohledu genetiky tak, jak jsem jí pochopil z toho, co jsem o ní četl.

     Genetika má dvě hlavní stránky:

     1) Dědičnost, tedy schopnost organizmů plodit sobě podobné potomstvo.

     2) Proměnlivost, která se projevuje celou řadou rozdílů mezi jednotlivými živými bytostmi. Bez proměnlivosti by nebyl ani vývoj, a to jak v pozitivním tak v negativním slova smyslu.

     Genetická informace je uložena v chromozomech ve formě molekuly deoxyribonukleové kyseliny, což je DNA (DNK).
     Pes dědí pouze geny, které rozhodují o vývoji určitých znaků a vlastností jeho organizmu. Vzácně se může projevit i genetická paměť na konkrétní události, které prožili předci psa.

     Geny se dělí do dvou skupin:

     1) Geny velkého účinku - majorgeny

     Tyto geny rozhodují o barvě a délce srsti, postavení uší, o typu konstituce psa, o některých dědičných onemocněních a podobně.

     2) Geny malého účinku - minorgeny či polygeny

     Tyto geny souvisí s vlastnostmi psa. Charakterizují především jeho vlohy pro ten druh práce, pro kterou bylo jeho plemeno vyšlechtěno. Tedy u barvářů jsou to vlohy pro dobrý čich, u služebních plemen vlohy pro služební výcvik, u chrtů vlohy pro běh a podobně.
     Na tyto geny v jisté malé míře působí prostředí, ve kterém pes žije, jeho výživa, výchova, výcvik, vliv situací, které prožil a podobně.
     Vliv majorgenů, například zbarvení srsti, nemůže majitel psa ovlivnit. Avšak vliv genů malého účinku - minorgenů - již může majitel psa v jisté malé míře ovlivňovat.

     Jedna zajímavá skutečnost: Jestliže bychom v našem psu rozvíjeli jen ty vlohy, které jeho plemeni nepřísluší a kdybychom zároveň potlačovali ty vlohy, které jsou pro jeho plemeno přirozené, nastal by u toho psa tzv. “genový stres” (tedy vnitřní rozpor mezi působením nevhodného výcviku a jeho protichůdnými vrozenými vlohami), který je však součástí vývoje živých bytostí a je tedy všeobecně vzato přirozenou věcí, avšak nežádoucí z pohledu degenerace (= nežádoucího vývoje a nežádoucí změny) jednotlivých plemen psů.

     Z výše uvedeného vyplývá následující poučení: Nebudou-li jednotlivá plemena psů žít tak, jak žila v historii a po dobu svého vývoje, postupně se sníží pozitivní účinek minorgenů, ve kterých jsou zakódovány jejich vlohy k vykonávání činnosti, pro kterou byla vyšlechtěna (například ochrana stád a majitele proti vlkům a cizím lidem). Budou-li přirozené vlohy jednotlivých plemen potlačovány po určitý počet generací (například kavkazan či asiat nebudou bojovat s jinými psy ani testovat jejich obranyschopnost deset generací), začnou degenerovat. Proto musí být minorgeny “oživovány” tím, že budeme u psů přirozené vlohy jejich plemene cílevědomě udržovat (to znamená, že kavkazan i asiat budou zápasit na testech temperamentu a rovněž s figurantem při výcviku obrany). A budeme množit jen ty psy, kteří mají tyto žádoucí vlohy plně rozvinuté (= byli dobří na bojových testech).

     Tři příklady rychlosti a stupně degenerace:

     Minimální degenerace (u plemen, jejichž přirozené vlohy udržujeme co možná nejvíce):

     Pomalá degenerace (u plemen, jejichž přirozené vlohy udržujeme jen částečně):

     Rychlá degenerace (u plemen, jejichž přirozené vlohy neudržujeme vůbec):