Homepage

    Taktika rozkladu

     Když někdo světové mafii vadí, dokáže ho zcela zkazit a přivést k šílenství. Existuje “taktika rozkladu”, kterou se život dotyčného člověka doslova po kouskách rozloží. Je časově i finančně relativně náročná a používá se jen u toho, kdo mafii velmi vadí a v případě koho bylo rozhodnuto, že je vzhledem k okolnostem z nějakého důvodu lepší ho po kouskách zničit a dohnat k šílenství, než ho zahubit nějakou jednorázovou akcí. Touto taktikou se z dotyčného člověka stává oficiální ubožák a zlý šílenec.
     Takovému člověku mohou tajní černí provádět tisíce zlých maličkostí, které ho všechny dohromady postupně zničí. Například se několik z nich nastěhuje do těsného sousedství, ať již se tam nechají zaměstnat v nějaké továrničce nebo si tam koupí dům či byt, nebo naváží vztah s někým z příbuzných, přátel či sousedů oběti, aby jí byli nablízku. Pokud je to možné, mohou se pak pravidelně vloupávat do jejího bytu a třeba jí přendavat osobní věci na jiné místo, než kde je měla než odešla, změnit heslo v jejím počítači nebo z něj povytáhnout šňůru (oběť si pak často začne myslet, že má poruchy paměti, dále se objeví zvýšená nervozita, výkyvy nálad a pomalu to s ní začne jít s kopce) a když už v jejím bytě jsou, proč zároveň nenapustit negativní energií potraviny i nápoje, postel kde oběť spí a podobně.
     Dalšími znervózňujícími maličkostmi může být třeba i to, že oběť jde večer někde venku a cizí automobil jí objede, posvítí na ní nebo zajede tak těsně k ní, až oběť musí ustoupit, aby do ní nenajel. Dále nějaké cizí auto s nevraživě hledícími lidmi pravidelně stojí na místech, skrze která oběť pravidelně prochází. Nebo oběť jede někam na služební cestu nebo na výlet, a na mnoho různých a od sebe vzdálených místech potká jednoho a tohotéž člověka v jeden a ten samý den. Také oběť může někdo obtěžovat, jít před ní a pak se otočit a jít proti ní, a při míjení o ní třeba zavadit. Často se však takoví lidé mohou jen zle dívat. Také k oběti může přijet policejní vůz, i když třeba žádný přestupek zrovna neudělala a jenom tak přechází před nějakým domem a na někoho čeká. Přijede policejní auto, oběť zkontroluje, otočí se a odjede odkud přijelo, aby bylo jasné, že tam přijelo jen kvůli ní.
     Světová mafie má pravidlo, že její členové mají připravenou logicky a důvěryhodně znějící výmluvu pro každé své počínání. Například u auta objíždějícího oběť v noci a svítícího na ní může jeho řidič říci, že mu oběť připomínala známého a několikrát jí objel a posvítil na ní, aby si byl jistý, je-li to jeho známý či někdo jiný.
     Když už hovoříme o automobilech, je užitečné zmínit, že do nich členové tajné mafie často umisťují skryté kamery a tak automobil bez lidí “náhodně” zaparkovaný poblíž vašeho domu nebo místa, kam pravidelně chodíte, o vás či proti vám shromažďuje informace. Někdy mají tajní černí nějakou tu minikameru či komunikační zařízení rovněž i na sobě, třeba na brýlích nebo v knoflíku na kabátu (na některé věci samozřejmě stačí i obyčejný mobilní telefon). Také v případě takovéhoto shromažďování kompromitujícího materiálu mají, stejně jako u všeho ostatního, připravenou dobrou výmluvu.
     Například dva z lidí žijících ve vašem sousedství jsou členové temné mafie a jeden z nich umístí do svého vozu skrytou kameru, namířenou i na dvorek před vaším domem. Ale kdyby se na to přišlo, má skvělou výmluvu: pravidelně se mu začal ztrácet stavební materiál umístěný před domem (nebo mu někdo poškrábal lak na jeho osobním automobilu, rozbil okno v domě a tak dále) a on byl zvědavý, kdo mu to krade (ve skutečnosti si ty věci buď sebral sám, nebo mu je účelově sebral jiný tajný černý). Tak si pořídil skrytou kameru kvůli tomu zlodějovi a dal jí do svého auta, aby ho s ní natočil, jak krade. A pochopitelně, že s temnou mafií nemá nic společného! -:) A to, že natočil při něčem nepěkném i vás, je jen čistá shoda okolností (hádka či dokonce domácí násilí, nakopnutí kočky a podobně). A pokud si někde stěžujete, že vám někdo leze do domu, když jste pryč, takový soused pak může “dosvědčit”, že na váš dům byla kamera z jeho auta namířena (kvůli tomu “zlodějovi” stavebního materiálu) řadu dní a že do vašeho domu nikdy nikdo cizí nevešel. A to i v případě, že tomu tak bylo (buď se tam tajní černí v době natáčení nevloupávali, nebo vloupávali a váš soused takový záznam nikdy neukáže, protože mezi ně sám patří).
     Mezi různé další nepříjemnosti může patřit i to, že ti členové mafie, zaměstnaní na úřadech nebo ve zdravotnictví*, začnou oběti házet různé klacky pod nohy a nepříjemně si s ní hrát. A pokud na sobě (a zároveň ve svém domě) nemá oběť skryté kamery, které by to všechno natočili, nikdy jí nikdo neuvěří a pravděpodobně skončí v blázinci!
     Existuje mnoho způsobů, jak narušit psychický stav oběti různými nepříjemnými překvapeními a já zde uvedu některé příklady. Oběť žije třeba v Německu, učí se portugalsky a má špatný vztah s nějakým obchodníkem, žijícím v Norsku. Oběť pravidelně cestuje prostředky hromadné dopravy a tam se jí začne pravidelně stávat, že si vedle ní sedne několik lidí, kteří se spolu portugalsky baví o Norsku, ať již přímo o tamním obchodu nebo třeba jen o jeho kulturních památkách. Nebo má určité oblíbené písně, které jsou málo známé a do rodiny jejích známých někdo přinese cédéčko přesně s těmi písněmi, které má ráda; zároveň se o těchto písních zmíní různí lidé, s kterými komunikuje přes internet, a dále někdo, komu má oběť telefonovat, má její nejoblíbenější píseň jako znělku ve svém telefonu a tak dále.
     O něco horší věcí bývá, když se oběť ve svém domě o něčem baví a s tou věcí se hned potom setká. Například oběť doma řekne, že by na svém voze značky Audi měla ráda oranžovou metalízu, a pak jede na houby do lesa a tam přijedou nějací houbaři právě v “audině” s oranžovou metalízou; krátce na to jde oběť po městě a kdosi, jedoucí v audině s oranžovou metalízou, se jí (nebo někoho, kdo jde těsně vedle ní) ptá na cestu k nejbližší benzínové pumpě a podobně. Nebo si oběť doma povídá o tom, že má třeba nějakou starožitnost, a pak jde nakoupit do obchodu a tam si o té starožitnosti povídají lidé, stojící s ní ve frontě. Nebo oběť zjistí, že jí zmizel atlas hub, nahlas si o tom doma postěžuje, a pak si stoupne na zastávku autobusu, kterým pravidelně jezdí, oči jí sjedou dolů k sedací lavičce na té zastávce a ejhle, co na ní neleží. Ten atlas hub, který jí chybí!
     Oběti lze rovněž způsobovat různé problémy s lidmi. Například má ve zvyku procházet určitou liduprázdnou ulicí ve večerních hodinách, projít kolem určitého bloku domů a pak zabočit doleva. A když tak jde kolem bloku těch domů jako obvykle, tak chvíli předtím, než dojde k jeho rohu, aby zabočila doleva, za tím rohem někdo hodí kámen do nějakého okna a rychle uteče. A oběť za roh zabočí právě v okamžiku, kdy se z toho rozbitého okna vyklánějí lidé, kterým byt s tím oknem patří, aby se podívali, kdo jim ho rozbil. A v celé ulici a ještě k tomu právě pod svým rozbitým oknem uvidí jednoho jediného člověka - oběť! Ta jim sice snad nějak vysvětlí, že jim to okno nerozbila, ale pokud by se příhoda tohoto typu stala vícekráte na různých místech té ulice, a jediným viditelným člověkem, kdo by tam vždy byl, by byla oběť, již by lidé jejímu vysvětlení, že je nevinná, postupně přestávali věřit.
     Jsou také různé možnosti, jak oběti způsobovat finační škodu. Rodina oběti má například nějakého psa a nějací lidé se mohou ozvat, že zakousnul jejich velmi drahou výstavní kočku (i když tomu tak třeba vůbec nebylo a oni jí nechali schválně roztrhat nějakým jiným psem) a chtít velkou finanční náhradu a podobně. Proto v nejlepším zájmu oběti je, aby měla domácnost, či v ideálním případě pokud možno i všechno ostatní, pojištěno proti vzniklým škodám. Skutečnost, že je oběť stále sledována, poskytuje další možnosti, jak zneužít chyb, které dělá, takže například jakmile špatně zaparkuje, hned je u ní policie s pokutou, zatímco kdyby na stejném místě v tu chvíli špatně zaparkoval někdo jiný, nikdo na něj policii nezavolá.
     Každá takováto příhoda sama o sobě bývá zpravidla tzv. “náhoda”, které se běžně stávají každému z nás, ale pokud je takovýchto nepravděpodobných zážitků tisíce a následují jeden za druhým, všechny dohromady - jako celek - náhodou být přestávají, a začnou člověka znervózňovat.
     Nutno dodat, že takováto překvapení mívají jeden společný rys: Zpravidla se stávají tehdy, když se oběť pohybuje v pravidelnou dobu po pravidelných místech. Ale když nikomu nic neřekne a náhle jde v úplně jinou dobu úplně jinam, než obvykle, a to nejlépe tam, kde ještě nikdy nebyla, záhy zjistí, že tam se takovéto věci většinou nedějí. A pak si s trochou fantazie může snadno domyslet, proč se ty věci dějí především tam, kudy a kam chodí pravidelně a ve stejnou dobu. Vždyť je to přece tak jednoduché!**
     Také se může stát, že je oběť vintrikována do pracovního nebo jiného vztahu s členy mafie (mohou to být třeba obchodníci, předstírající vzájemný konflikt a přitom spolu skrytě spolupracují) a ti s ní pak mohou manipulovat takovým způsobem, že z ní třeba udělají viníka nějaké vzniklé škody.
     Členové Ďáblovo mafie tyto metody kombinují se svými magickými schopnostmi. Dělajíce své oběti tisíce nepříjemných věcí, ještě u toho provádějí magické útoky jak na ní, tak na její blízké, zejména techniku “oběť jejich oběti”, takže oběť je ze všeho více a více nervózní a ještě k tomu se jí zkazí vztahy s těmi nejbližšími. A nakonec spáchá nějaký zločin, zešílí nebo obojí v jednom.
     Součástí taktiky rozkladu je i vytvoření psychologického profilu oběti za účelem nalezení jejího nejslabšího místa. Zkrátka a dobře něčeho, na čem oběti velmi záleží a na co je velmi citlivá. A jak pak s takovou informací naloží a co všechno udělají pro to, aby tím nejúčinnějším a zároveň i nejméně nápadným způsobem bylo toto nejcitlivější místo v člověku zasaženo, tak to by bylo námětem na celou knihu, jejíž obsah si můžete jen stěží domyslet.
     Stále věřím v to, že Satanův pronárod má tak velké magické schopnosti, že v naprosté většině případů nemusí sahat k prostředkům přímého fyzického poškozování, avšak někdy používá i je. Fyzicky poškozovat člověka lze mnoha způsoby (úraz při nehodě, ozáření, narušení škodlivými vibracemi a tak dále) a jedním z nich jsou i různé toxické látky, například ve formě jedovatých plynů (některé z nich se mají vdechovat dlouhodobě a jiné působí jednorázově). Mají-li tajní černí přímý přístup do bytu oběti, mohou jed, který se odpařuje při vyšších teplotách a poškodí její zdravotní stav, nanést na cokoli, na čem se toxická látka může zahřát a odpařovat. Nejčastěji jsou k tomu zneužity kovové předměty jako je roura od kamen, vařič a podobně. Jedovatou látku, která vznikla tepelnou reakcí v satanské laboratoři a jíž mohou tajní černí mít dokonce i u sebe v kapse, například ve spreji v sáčku, lze vpustit do domu oběti i skrze klíčovou dírku ve dveřích, poštovní schránku nebo pootevřené okno. Jsou to jak nepříjemně páchnoucí látky, tak ale i takové, které jsou smíšené s voňavkou či voňavce pachově podobné (dají se s nimi naimpregnovat i různé osobní věci), a tyto oběť většinou ani nezaregistruje. Chemikálie se po aplikaci rozšíří po bytu a začnou působit. Velmi nebezpečné je, pokud oběť ve svém bytě používá voňavky a to zejména ve větší míře, protože překryjí pach jedu a tím menší šanci oběť má ho ucítit. Při pravidelné aplikaci ve vyšších koncentracích jsou zdravotní problémy a/nebo šílenství jen otázkou času, obzvláště jsou-li oběti v rámci taktiky rozkladu stále dělány věci, na které je alergická a které jí vyvedou z míry, a/nebo je-li jí tatáž jedovatá látka, co jí již poškodila zdraví, stále podsunována k nadechnutí.

     *
[Detailněji popsat působení tajných černých ve zdravotnictví by si vyžádalo samostatnou kapitolu, ne-li pak celou knihu. Avšak abych se tomuto tématu zcela nevyhnul, uvedu zde alespoň jeden malý příklad toho, jak lze některé druhy fyzických nemocí úspěšně diagnostikovat jako psychické (nutno ovšem dodat, že takovéto omyly se občas dějí i normálním pacientům a nejenom obětem nějaké tajné mafie) a pokud nějakou takovou zdravotní poruchu oběť má (což může platit i pro následky skrytého fyzického poškozování), což naštěstí není moc časté, psychická diagnóza a podání nevhodných léků může také přispět ke zhoršení jejího celkového stavu či dokonce k postupnému přesunu do blázince:
     - Oběti bolí pravá část pravého oka, čehož příčinou je blokáda krční páteře a následné přitlačení očního nervu, k čemuž došlo třeba při zvedání těžkého břemene.

     Jak je všeobecně známé, oční problémy spadají na oční oddělení. Oběť žije na venkově a se svými zdravotními problémy jezdí do blízkého městečka na obvodní polikliniku. A jeden z lékařů mafie, oční specialista, kterému se vzhledem k okolnostem a také kvůli oběti hodí být na té poliklinice zaměstnán, tam nastoupí jako oční lékař. A když k němu oběť jako jeho pacient přijde, tak jí buď alespoň schválně vyšetří nedostatečným způsobem (standartní vyšetření oka a obyčejný rentgen krční páteře místo lepších vyšetření jakými jsou třeba CT a MRT s kontrastem), aby neodhalil příčinu její bolesti a nepomohl jí, nebo oběť pošle ke svému “známému lékaři” - specialistovi do nemocnice v jiném a větším městě, který také bez všech nutných vyšetření (ovšem kdo ví, jestli by jejich výsledky, i kdyby byla udělána, nešly nějak zkreslit) stanoví jako příčinu bolesti oka psychickou poruchu (třeba něco ve smyslu ventilace stresu fixací myšlení na pravé oko při celkové psychické labilitě) a místo vyšetření a léčby krční páteře předepíše antidepresiva (v záznamech takového lékaře byste se pak mohli dočíst, že na něj oběť působila úzkostným dojmem, ačkoli tomu tak třeba vůbec nebylo). A jak již je jednou nějaká ta psychická diagnóza na světě, lze tímto směrem pokračovat dál a dál.]

     
**[Jak se takováto šokující překvapení zařizují? Čtyři příklady za všechny:
     - Žena oběti je učitelkou hudby a přijme na doučování žáka. Je to sympatický chlapec a vzbuzuje důvěru. Ve skutečnosti je to však tajný černý a umístí do jejich bytu odposlech (pokud tam ještě žádný nemají, byť třeba jenom ve formě zvukového zaměřovače z domu svých sousedů). Tím odposlechem pak mafie slyší, co si oběť se svojí manželkou povídá, a když třeba řeknou, že mají doma tu a tu vzácnou starožitnost, tak mafie pošle nějaké své lidi do obchodu, kam si oběť chodí každý den v pět odpoledne nakoupit něco k snědku, a oni si tam také něco koupí, postaví se do fronty společně s obětí a budou se bavit o té starožitnosti, aby oběť překvapili. Vždyť je to tak jednoduché!
     - Případ s atlasem hub je podobný. Mafie slyšela, jak se o jeho ztrátě doma oběť baví, a pak na lavičku u autobusové zastávky těsně před příchodem oběti, která tam pravidelně chodí třeba ve čtyři odpoledne cestou z práce, nějaký tajný černý ten atlas hub položil. Co je na tom tak nepochopitelného!
     - Nebo ten člověk, kterého oběť potká na mnoha od sebe vzdálených místech ve stejný den. Oběť se třeba o své cestě bavila doma nebo telefonicky a “oni” to slyšeli, dále je oběť možné lokalizovat podle jejího mobilního telefonu, nemluvě o fyzickém sledování tajnými černými. V daném případě mafie rychle přepravuje svého člověka takovým způsobem, aby ho oběť mohla potkat na všech místech, kde se ten den zastaví. Vždyť je to přece tak prosté!
     - Nebo to rozbité okno. Oběť je sledována jak pomocí lidí, tak pomocí skrytých minikamer na domech či v automobilech mafie a ty přesně zjistí, kterou ulicí večer pravidelně prochází. A skrytá kamera s přímým přenosem jí zachytí, že se nachází třeba sto metrů od rohu toho bloku domů (nebo o tom bude jenom poslaná zpráva mobilním telefonem). Tajný černý, co je za tím rohem, dostane signál rozbít to okno a okamžitě utéci, což také ihned udělá, a oběť zajde za roh právě ve chvíli, kdy z rozbitého okna nad ní vykouknou rozčílení majitelé. Opět nic světoborného!
     Tajných černých je mnoho a mají plno peněz i moderní techniku, a proto pro ně není problémem takovéto i ještě mnohem horší věci zaranžovat.]