Homepage

    Tajemství Spasení

     Spasení je vyproštění duše z koloběhu života a smrti, a její přijmutí do Božího Království.
     Jedinou relativně nesmrtelnou komponentou člověka je jeho duše (vnitřní duchovní tělo, které se reinkarnuje) a těm vyvoleným lidským duším, které prošly všemi jim předurčenými hmotnými životy a dosáhly vrcholu svého vývoje, je dovoleno vstoupit do Božího Království (pokud nejsou uloveny peklem).
     Tyto vyvolené duše se postupně hromadí - přicházejí ze všech koutů vesmíru. To vadí temným, démonickým světům, pro něž jsou tyto duše nebezpečím, neboť až se všechny shromáždí v Božím Království a nastane ideální způsob jejich existence, dojde k Božímu Soudu a potrestání démonických světů. Z toho důvodu se démoni i jejich lidští služebníci snaží oddálit tuto událost o co možná nejdelší dobu právě kradením vyvolených duší. Později peklo tyto ukradené duše vymění za odklad Božího trestu. Čím více vyvolených duší peklo uloví, o tím delší dobu mu bude Boží trest odložen.


     [Další dle mého názoru nesprávné teorie o Spasení:

     - Jedinou relativně nesmrtelnou komponentou člověka je jeho duch (povrchové duchovní tělo, které se nereinkarnuje) a Boží Království je určeno pro tyto lidské duchy (pokud nejsou uloveni peklem).

     - Člověk se skládá ze dvou relativně nesmrtelných komponent – duše (vnitřní duchovní tělo, které se reinkarnuje) a ducha (povrchové duchovní tělo, které se nereinkarnuje), a duchové Spasených jsou přijati do Božího Království (pokud nejsou uloveni peklem), zatímco jejich duše se dále převtělují takřka až do konce hmotné existence našeho vesmíru.

     - Člověk se skládá ze dvou relativně nesmrtelných komponent – duše (vnitřní duchovní tělo, které se reinkarnuje) a ducha (povrchové duchovní tělo, které se nereinkarnuje), a duše Spasených jsou přijaty do Božího Království (pokud nejsou uloveny peklem), zatímco jejich duchové dále existují, i když jen dočasně, v příslušných duchovních sférách.

     - Člověk se skládá ze dvou komponent – relativně nesmrtelné duše (vnitřní duchovní tělo, které se reinkarnuje) a ducha (povrchové duchovní tělo, které se nereinkarnuje), a do Božího Království vstupují oba najednou, a to dokonale spojeni v jednom dokonalém, spaseném člověku (tzv. “jednota duše a ducha”). Přičemž duchové lidí, kteří nejsou spaseni, se po smrti rozplynou.]


     Dle biblického Zjevení svatého Jana jsou dva hlavní druhy lidí, kteří mají být spaseni:

     1. Vyvolení, kteří následovali Beránka a skončili jako on - byli obětováni.

     2. Ti, kteří přišli z velkého soužení - nejintenzivněji trpící. Ovšem ne všichni nejintenzivněji trpící budou spaseni, ale ti z nich s kouskem Božího Dobra a Boží Moudrosti v sobě, aby byla splněna podmínka energetické kompatibility s Božím Královstvím. Nutno ovšem podotknout, že nadměrné utrpení vyvolává negativní emoce a zatrpknutí, ale s tím vším se počítá a nejintenzivněji trpící za to víceméně nebudou odsuzováni.

     Dále lze o Spasení výjimečně uvažovat i u některých lidí s celoživotním řádem v duchu pozitivního náboženství, kteří patřili mezi ty nejlepší z “řadových věřících” a kteří v sobě také prožili Boží pocity - napojení na pozitivní část Boží Moci.

     Tolik k vidění Svatého Jana o vyvolených a velikém zástupu. Je však možné, že spaseni jsou jenom vyvolení a ti, kdo se dovolali do Boží Svatyně, pokud to není jedno a totéž, o čemž mám jisté pochybnosti. Jiná teorie hovoří o tom, že proroctví o trpících a jejich spasení je jen podvod, aby byla lidem, co nuzně žijí a velmi trpí, dána falešná naděje a důvod dále snášet jejich těžký úděl.
     Tak či onak, i kdyby byli spaseni jenom vyvolení a jejich panictví (či alespoň neschopnost normálně prožitého pohlavního styku) a pozměněná konstituce by byly jediným způsobem, jak získat energetickou kompatibilitu s Božím Královstvím, těm nejvíce trpícím by byly dány alespoň lepší životy pro jejich utrápené duše.

************

     Zde je pár úvah o tom, jak by šlo spasit zničené lidské duše:

     Boží moc obnoví zemřelého člověka z toho jeho životního údobí, ve kterém na ní dosáhl největšího napojení - největšího pochopení, soucitu, pokory i lásky (v takové životní chvíli byl jakoby dokonalý, i když pak zestárnul a třeba se i nějak zhoršil). Po Spasení bude jeho šat bílý a on bude spasen třeba právě z toho životního okamžiku, ve kterém prožíval svojí nejupřímnější, nejmoudřejší a nejopravdovější modlitbu, protože právě v té chvíli byl Božím a dokonalým člověkem, hodným Spasení.
     Jak dobře víme, Bůh ukazuje budoucnost prorokům, a to naprosto reálně a živě - události, které ještě nenastaly včetně pocitů a myšlenek lidí, kteří se ještě ani nenarodili. Budoucnost v časové dimenzi existuje v dokonalé a originální podobě a my v našem hmotném světě jsme vlastně jen její postupně se uskutečňující kopií.
     Mluvili jsme o duševní likvidaci lidí. Jak je možné, že se tu znovu, a dokonce v bílém rouchu, objeví někdo, kdo už není, protože byl po duševní stránce úplně zničen?
     Tak například obyčejná květina, která roste na poli. Tu kdyby někdo zničil včetně její duše, tak by šla dopočítat. Vzala by se hodnota celého stvoření a v ní by chyběla hodnota té květiny. Pomocí dopočtu zmizelého objektu, v daném případě květiny, by šla znovu utvořil takovou, jakou byla. Nebo by se ta zmizelá květina dala zkopírovat z časové dimenze a znovu by se objevila ve své původní podobě, jako kdyby nikdy nezmizela. A tak nějak by tomu bylo i s vyvolenými, pokud by byli po duševní stránce zničeni a zahubeni – znovu by se objevili ve svém nejpravdivějším životním okamžiku a v bílém rouchu (přes obrovskou zářící postavu protéká to, co je v člověku nejlepší, a to ostatní je zapomenuto).


     (Zmiňoval jsem biblické “bílé roucho” či “bílý šat”. Co to vlastně je? Ve svatém světě jsou koule a z nich vstoupí zlatá zář do centra lidské duše, a ta se zregeneruje a zdokonalí.)

     Aby mohl být člověk obnoven z časové dimenze, musí se uskutečnit nejen v ní, ale i v našem hmotném světě. Když je uměle duševně zničen po té, co žil v naší hmotě, může být také uměle obnoven. Umělé zničení (z něčeho se stane nic) = umělé obnovení (z ničeho se stane něco).
     Hospodin řídí naše Osudy a zná naší budoucnost. A také ví, že jsou jeho vyvolení duševně likvidováni. Jak jsem měl možnost poznat, předurčil jim to tak. A nyní vezměte rozum do hrsti:
     Kdyby to bylo tak snadné a se zničením vyvolených lidských duší by se zabránilo nastolení Božího Království, tak by to znamenalo, že je Hospodin nevyvolil, ale úplně zavrhnul. Pak by tedy vyvolení nebyli vyvolenými, ale prokletými a zavrženými.
     Jak by k sobě mohl Hospodin přivést ty, které nechal duševně uvěznit bez možnosti jejich propuštění, nebo které nechal duševně zlikvidovat bez možnosti jejich obnovení? Proč by si vyvolil ty, jejichž duše mají být zničeny, když by je pak u sebe nemohl mít neporušené tak, jak je k tomu vyvolil?
     Faktem je, že duševní zničení by mohlo být dokonalým očistcem, kdy se lidská duše spálí a nic negativního z ní nezbude. A díky tomu by pak k sobě mohl Pán přivést šílenými tunely z šílené dimenze to nejčistší, co v sobě ta zničená duše měla.