Homepage

    Svaté oči

     Psal jsem o strašlivých smrtících očích Ďábla. Existují však ještě jiné oči, které mají opačnou energetickou podstatu. Jsou to oči Beránka (není zcela správné napsat přímo oči Ducha Svatého, protože Duch Svatý a Beránek nejsou v tomto případě zcela jednotni, neboť Duch Svatý je láska a Beránek je nejen láska, ale i hněv), nebo také v trochu menší míře oči Hospodina (vlastně v ještě větší míře tím, že jsou silnější, ale on je i trochu zlý, takže proto jsem napsal v menší míře, neboť se na pekelný svět hněvá jen ze dvou třetin a z jedné je s ním zajedno). A jejich pohled spálí ty zlé, kteří peklu upsali svojí duši; jsou to oči, které pohladí a uzdraví mnoho z těch duší, jež byly člověkem, který mnoho trpěl.
     Existuje zářící, nádherná a mocná tvář, z jejíchž očí vychází láskyplné teplo, a jistota spravedlivého trestu, spravedlivé odměny i lásky. Do té tváře se může směle podívat většina z těch, kdo mnoho trpěli. Ale když se do ní podívá ten, kdo jiným vědomě velké utrpení působil a sám žádné tak velké nezažil, pak ho pohled očí té tváře spálí:

     Zjevení, kapitola 6, verš 15: Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní - jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, 16 a volali k horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!“ 17 Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?


     [Zatímco pekelný hněv jsou spíše tmavší energie (zejména černá a šedá, někdy s příměsí hnědé; některé paprsky pekelného ohně jsou tmavě červené i tmavě žluté), Beránkův hněv je silné bílé světlo spojené s plamenem (bílá smíšená se světlejší červenou): má v sobě čistotu a lásku, ale přitom i příměs nenávisti a touhy po odplatě. Je to energie, která navzdory tomu, že spaluje a trestá, přesto zároveň i hluboce miluje - zejména ty, jejichž utrpení mstí.]

     A když pohled té tváře spočine na světě, kde utrpení živých tvorů přesáhlo všechny hranice, ten svět zmizí, aby již více nemohl trápit ty, kteří jej obývají:

     Zjevení, kapitola 20, verš 11: A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa.

     Omlouvám se za biblické pasáže, v daném případě možná hovoří o něčem trochu jiném, než co jsem přesně měl na myslí já, ale nejsou zcela od věci. Tak či onak, každý, kdo “svým pohledem” zabíjel druhé, se bude muset do těch očí jednou podívat a to ho zničí, a bude už pozdě litovat toho, že se kdysi zaprodal Ďáblu. Přesněji řečeno, svatý pohled jednou spočine na celém pekelném světu a spálí ho.