Homepage

    Moudrá ponaučení

·    Navzdory tomu, že islám uznává Ježíše Krista “jen” jako velkého proroka a nikoli jako jediného Božího syna, je přesto pravdivým Božím slovem stejně, jako křesťanství. Za biblickým Hospodinem, islámským Alláhem, řeckým Diem i asijskými Bohy je jedna a tatáž obrovská zářící postava – ta, která mě poslala, abych podal svědectví.

·    Pozor na velkou chybu, kterou dělá převážná část věřících lidí! Děkovat při modlení Bohu například za to, že se o nás všechny dobře stará = děkovat mu i za to, že je na světě tolik utrpení = být smířen se zlem, které je na světě = být bezcitná zrůda. Proto Bohu neděkujte za to, jak řídí celý svět, ale naopak mu vyčítejte, že zde nechává působit tolik zla. Kdyby mu to vyčítali úplně všichni, tak by to Bůh změnil, ale že jsou s tím někteří lidé smířeni (v horším případě spokojeni), tak to zatím nechává.

·    Biblicky vzato jsou tři základní typy lidí:

     1. Prožijí šťastný život, Bohu jsou vzdáleni a po smrti uvrženi do ohnivého jezera.

     2. Prožijí částečně šťastný a částečně nešťastný, vlažný život, a po smrti sice nepůjdou do ohnivého jezera, ale ani do Nového Jeruzaléma. Zůstanou za branami města, a bude jim napůl dobře a napůl špatně.

     3. Prožijí nešťastný život, a po smrti mohou vstoupit do Svatého Města a být spaseni.

·    Ty duše, které nebudou spaseny, by tak či onak v Božím Království neměly co dělat, protože tam svojí energetickou konstitucí nepatří. Nikdy v sobě neprožily Boží pocity a proto je pro ně Boží Království tím prostředím, které je pro ně energeticky nekompatibilní.

·    Hospodin je nejen dobrý – a dokonce ještě mnohem lepší, než si lidé představují, ale zároveň i mnohem horší. Z lidského pohledu je nejen velmi dobrý, ale i velmi zlý. Z jeho pozitivní části vzešel Ježíš Kristus, z jeho negativní části vzešel Satan. Proto se bojte toho, který stvořil Ďábla, neboť on má rád, když se ho bojíte!

·    Kdo se Hospodina nebojí, ten ho nezná. Kdo ho pozná, ten se bát začne!

·    Bůh je jedním z největších vykonavatelů zla a chceme-li, aby zla ubylo, musíme úpěnlivě prosit Boha, aby ho konal méně:

     „Bože, prosím neposílej už zlé duchy, aby lidi nutili páchat zlo a hřešit. Nesuď ty, ke kterým jsi své zlé duchy poslal a oni pak museli ubližovat svým bližním. Suď sebe, protože jejich hříchy jsou hříchy Tvé!”

     Když někdo někomu ublíží, má právo pohledět směrem k Bohu a říci:

     „Bože, co jsi to udělal! Vždyť Ty jsi skrze mě ublížil mému bližnímu!“

     Když je někomu ublíženo, má právo pohledět směrem k Bohu a říci:

     „Bože, co jsi to udělal! Vždyť Ty jsi mi skrze mého bližního ublížil!“

     Poučení:

     Ať již vám ubližuje kdokoli, ve skutečnosti vám ubližuje Bůh skrze toho, kdo vám ubližuje.
     Když se máte dobře, určil to tak Bůh - je tedy vaším nejlepším přítelem. A když se máte špatně, určil to tak rovněž Bůh - je tedy vaším největším nepřítelem.

·    Lidské duše před svým životem na Zemi touží, aby žily jako šťastní lidé, i kdyby po smrti byly odsouzeny k zatracení. Avšak ty samé duše po smrti – při pohledu do Boží tváře - touží být těmi, kdo na Zemi velmi trpěli, jen aby mohli vejít do Božího Království.

·    V reinkarnaci duše věřit nemusíte, víra v jeden jediný život vám nezamkne brány k nebesům. Ale to hlavní, v co věřit musíte, je soucit a pomoc těm nejvíce trpícím!

·    Nikdy neříkejte: „Budu mít život věčný!“. Říkejte raději: „Když Bůh dá, tak budu mít život věčný“, neboť nevíte, jakou cenu máte v očích Hospodina - nemůžete vědět, jestli má vaše jméno napsáno v Knize života. Vždyť je psáno, že o kom bychom si mohli myslet, že spasen bude, ten spasen nebude, a o kom bychom si mohli myslet, že spasen nebude, ten spasen bude. Některé lásky Krále králů totiž umí být z lidského pohledu velmi překvapující až nečekané.

·    Nestarejte se o to, jestli budete spaseni. Koukejte raději, ať jste dobří a moudří. A nad tím, jestli vás Někdo hodí do “ohnivého jezera”, mnoho nepřemýšlejte. On už bude vědět mnohem lépe než vy, jestli tam patříte, či nikoli.

·    Kvůli zločinecké a Ďábelské činnosti mnoha bezcitných lidí se stále “oddaluje” Druhý Příchod Ježíše Krista, a protože tito lidé zastávají různá klíčová místa v lidské společnosti, tak pokud mají padnout, strhnou s sebou do propasti celou lidskou společnost. A dokonce i celou planetu, na které ubližují svým bližním. A tak jednou za jejich Ďábelskou činnost zaplatí celý svět.

·    Věřím tomu, že tento svět, plný extrémů, tedy i extrémního zla, nemůže být tohoto zla zbaven jinak, než Příchodem Božího Království - naším Nejvyšším Cílem. A v jeho dosažení nám brání právě služebníci Ďábla. Proto se musí zničit!

·    Čerti žijí mezi námi a tváří se, že jsou lidé.

·    Při hledání sebe sama v pozitivním slova smyslu (své lepší poloviny, svého lepšího “já”), je vhodné si retrospektivně promítnout celý dosavadní život a vzpomenout si jen na to dobré, co je ve vás a v souladu s principy člověka jako Božího, láskyplného tvora = vybavit si všechny chvíle, kdy jste někoho milovali, někomu pomáhali, soucítili s druhými a podobně. To vše dobré si vybavte a vizte to ve stejné chvíli všechno najednou a řekněte si: „Tohle jsem já! Já jsem láska, pomoc druhým, jsem soucit a dobré vztahy!“ Pak letmo a s odsouzením vzpomeňte i na to zlé a rozhodněte se: „To ostatní, co je ve mě, to zlé, to nejsem já, a zavrhuji to a zříkám se toho!“

·    Spasení = oblečení do “bílého roucha” (což je regenerace lidské duše) a vstup do Božího Království, je formou oživení toho nejlepšího, co v člověku je. A u lidí, kteří byli takříkajíc nejen velmi dobří, ale i velmi zlí – u rozpolcených osobností; u těch lidí, kteří jsou napůl svatí a napůl zavržení, tomu bude tak, že z nich zbude jen jejich lepší polovina. Ta jejich část, která si zaslouží stanout v Božím Království.

·    Chtít žít na Zemi jako šťastný člověk a po smrti chtít Boží Království nebo co nejlepší další životy pro svojí duši = být prospěchářem a egoistou = být tím, kdo nebude spasen.

·    Než se něco zlepší, takřka vždycky pro to musí být někdo obětován. Všechno má své obětní beránky, na které je třeba vzpomínat a uctívat je pro jejich oběť. A vždy pamatovat na jejich mučednický úděl a udělat vše pro to, aby se nikomu dalšímu už nikdy nic tak strašného nestalo!

·    Lidé chtějí být šťastní jak za života na Zemi, tak po smrti v nebi a dokonce i v dalších životech jejich duší. Ale Ježíš řekl: „Blaze vám, chudí, neboť vaše je Království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.
     Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.“

     Kdo si totiž užíval tady na Zemi, ten si sotva bude užívat v Božím Království, které je určeno především pro nadmíru trpící - pro obětované!

·    Skoro každý člověk touží po milujícím světle Ducha Svatého, skoro každý člověk chce být ve svém životě šťastný a prožívat nádhernou lásku. Avšak díky této své touze být šťastný se člověk dostává do neřešitelného problému.
     Když bude ve svém současném životě nadmíru šťastný, další život jeho duše bude méně šťastný a navíc po smrti nebude spasen. A navíc, když bude nadmíru šťastný on, jiný člověk bude muset být nadmíru nešťastný místo něj.
     A naopak, když je člověk ve svém životě nadmíru nešťastný, pak velmi trpí a život je pro něj neúnosný. A když je šťastný i nešťastný jen napůl, je pro něj sice život únosný, ale přece jen s ním moc spokojen není, a příliš lásky ani štěstí si ve svém životě také neužije.
     Kdyby měl člověk možnost vybrat si ze všech Osudů lidských duší, které existují, tedy ze všech jejich cest skrze spirálu vývoje civilizace tu, kterou by měl prožít, tak by si vlastně ani vybrat nemohl. Osud každé lidské duše je totiž nejenom napůl dobrý, ale zároveň i napůl špatný, a dříve či později vede k utrpení. A trpět se nechce skoro nikomu.

·    Někteří křesťané - prospěcháři - věří, že se za ně Ježíš Kristus obětoval a že na sebe vzal jejich hříchy - že všechno udělal za ně. A za to všechno, co pro ně udělal, že oni pro něj nemusí udělat skoro nic. Tak takhle to není!

·    Každé jednotlivé náboženství je frakcí univerzálního náboženství, které je syntézou všech existujících náboženství dohromady - jediným pravým náboženstvím.
     Každé náboženství musí chápat Boha a jeho zákony jinak, než náboženství ostatní, aby tím své věřící vedlo k určitým myšlenkám, názorům a pocitům, které představují transformaci specifické a předurčené energie, kterou potřebuje celý VšeOrganizmus. Každé náboženství chápe Boha jinak, a vždy částečně správně a částečně chybně. A proto chceme-li pochopit a poznat Hospodina - tu obrovskou zářící postavu, která u sebe má moudré a svaté hvězdy i mocné a spravedlivé kruhy, musíme všechna náboženství překročit a stanout nad nimi, pod nimi, uvnitř nich i mimo ně zároveň. Teprve pak nalezneme Hospodina, pravou víru i Pravdu.

·    Hledáte-li Pravdu a máte-li hluboké osobní zážitky a zkušenosti, pak je vhodné zapomenout na (skoro) všechno to, co říkají druzí, a jít za tou pravdou, kterou jste sami viděli a zažili.

·    Tvrdím věci, které jsou v rozporu s názorem a věděním skoro všech lidí tohoto světa. Já ale dobře vím, že: „Skoro všechno je skoro úplně jinak, než jak si skoro všichni lidé myslí.“
     Je možné, že mám úplně ve všem Pravdu? Možné to není. Jsem jenom člověk. Jak říká jedno z mých přísloví: „Člověk je tvor, který díky své duševní i fyzické konstituci není schopen dosáhnout v pravém slova smyslu objektivního úsudku. A proto dokonce i Boží Moudrost protéká přes lidi a dopadá na tento svět v pozměněné – méně pravdivé podobě.“

·    Duch Pravdy má na jedné straně uvést lidi do veškeré Pravdy, na druhé straně nemá. Lidé nesmí vědět všechno, ale přece jen smějí poznat alespoň část Pravdy. A zbytek Pravdy, tu část, která před nimi zůstala a musela zůstat utajena, tu poznají teprve tehdy, až se k nám vrátí Pán.

·    Největší překážkou člověka v akceptování pravdy o lidském dobru a zlu je ta skutečnost, že k tomu, aby nežil na úkor druhých a nezpůsoboval jim nadměrné utrpení, sám nesmí být ve svém životě příliš šťastný. Ale protože lidé chtějí místo slov pravdy slyšet lži o tom, že jim bude věčně dobře a že je to tak v pořádku, proto nechtějí přijmout mé učení. Nechtějí totiž přijmout tu skutečnost, že k tomu, aby byli spaseni a nežili na úkor druhých, musí ve svém životě trpět!

·    Na světě existuje mnoho náboženstvích a za nimi stojí jeden a tentýž Bůh. Když se muslim klaní Alláhovi, koná Boží vůli stejně, jako ji koná adventista sedmého dne, světící sobotu, nebo katolík, světící neděli. A proto pozor na toleranci ke všem náboženstvím. Kdo neuznává jiná náboženství než to, jehož je věřícím, neuznává ani Pána, neboť jeho vůlí jsou všechna náboženství!

·    Svaté modlitby vyslovené ve víře v jediného Božího Syna - Ježíše Krista - jsou pravdivé a fungují. Avšak byly by pravdivé a fungovaly by i tehdy, kdyby žádný Ježíš Kristus nikdy neexistoval, respektive kdyby byl jiný, než jakým nám ho líčí Bible.

·    Svět se mnohým z nás jeví jako boj dobra a zla, ale to všechno je předurčené. Ať se na Zemi děje cokoli zlého, není to proto, že by se Bohu a jeho služebníkům “vymkly věci z rukou”. Není to kvůli tomu, že by se Boží Plán pokazil. Veškeré zlo je tu proto, že je to součástí Božího Plánu, který se plní na 100%. Dění na Zemi není horší, než jak to má Bůh naplánované ve svém Plánu. Je tak zlé proto, že ten Boží Plán je tak zlý!

·    Věřit v Boha a v Ježíše Krista, to zdaleka nestačí. Démoni také věří v Boha a dokonce mnohem více než skoro všichni věřící lidé a přesto si za tuto svojí víru vstup do Božího Království nezaslouží. Dá vám snad multimilionář své miliony a své pozemské království za to, že věříte tomu, že existuje? Ani omylem! A stejně tak Bůh nedává lidem Boží Království za pouhou víru v něj!

·    Co se týče zdravé životosprávy dle pokynů bible, záleží na motivaci věřících, proč tyto předpisy dodržují. Pokud je dodržují jen proto, aby se dostali do Božího Království a aby si udrželi dobrý zdravotní stav (aby se vyhnuli utrpení = egoizmus), konají špatně. Pokud ale tyto předpisy dodržují jen proto, že věří, že tím Bohu udělají radost a nechtějí za to své Spasení, teprve pak je to v pořádku!

·    Pro Spasení je důležitější vnitřní motivace a pocity člověka nežli to, jak se zevně chová ke svému okolí. Dobře to vystihují následující příklady dvou lidí, kteří žijí poctivě a dodržují zákony, a z nichž první může být přijat do lepších světů, a druhý může být zavržen:

     1. Žije poctivě a to proto, že chce pro druhé to dobré a nechce nikoho okrádat. Soucítí s druhými, a působení a vibrace jeho biopole prožívají v rozumném poměru dostředivost (zájem o osobní blaho) i odstředivost (zájem o blaho druhých).

     2. Žije poctivě a to především proto, že se chce vyhnout problémům a utrpení. Nehřeší proto, aby proti němu jak “tam nahoře” tak “tady dole” nic neměli - aby nemusel být trestán a nemusel trpět. Jeho energie může být víceméně převážně jen dostředivá (sobecká) a nepřímo škodit druhým lidem, se kterými téměř nesoucítí.

     Takže ač oba tito lidé žijí zevně stejně správně, ten první žije opravdu správně a ten druhý opravdu špatně.

·    Pamatujte, že ten, kdo je “na výši”, ví o zlu, které koná, a nechce být spasen a sám sebe odsuzuje! Kdo je opravdu svatý, ten se nejen nepovyšuje, ale ponižuje, proklíná a zatracuje.

·    Cesty Boží jsou nevyzpytatelné a výjimečně se stává, že spasen bude někdo, kdo spasen být ani nechce. A také se stává, že v pozemském utrpení vyvolení prosí, aby po smrti nebyli přijati do Božího Království, jen aby se nemuseli na Zemi tolik trápit, ale zpravidla nebývají vyslyšeni. Ale ze všeho nejčastěji se stává, že spasen není ten, kdo spasen být chce.

·    Vy, kteří přijdete po těch nechápajících a nevidoucích, mezi kterými jsem žil, mě uvidíte a poznáte. A proto tohle píši především vám:
     Poslal mě ten, kdo drží Svaté Hvězdy ve své pravici a kdo se prochází mezi zlatými svícny. Má slova – slova mého Pána - jsou pro vás svatá a vy se jimi budete řídit.
     Moudrost Boží prošla skrze mě a dopadla na tento svět, a vy jí poznáte a přijmete. Podíváte se na ní a uzříte jí! A pak se budete moci přiblížit mému Pánu, kterého se strašně bojím, protože je strašný; jenž vidí čas a všechny lidské Osudy a který je rozděluje tím způsobem, aby byly takové, jaké musí být.

·    U některých lidí shledávám nesprávnou snahu stát se vyvoleným - zejména držení panenství a panictví. Je to proti přírodě a umělé potlačování pohlavního pudu má škodlivé důsledky. Ať je panic nebo panna jen ten, kdo je vyvolený. A kdo není, ten se vyvoleným nestane, ani kdyby se nutil do sexuální abstinence. Kdo je vyvolený, ten to pozná: Oni k němu přijdou, protože Oni si ho vyvolili. Někdo je volá tisíckrát a nepřijdou, a někdo je nevolá ani jednou a přijdou. Koho si vyvolí, toho navštíví.

·    Každý z vyvolených je trochu jiný, než ti ostatní. Jeden je nadmíru dobrý, druhý nadmíru moudrý, třetí nadmíru trpěl pro Boží úkol a podobně, ale přitom jsou si všichni ti vyvolení rovni. Nikdo z nich není ani větší ani menší, než ti druzí.

·    Lidé věří ve velký omyl a ten je následující:
     Každý, kdo hřeší, kdo porušil zákony, kdo něco ukradl, kdo žije špatnou životosprávou, kdo někoho zabil a podobně, je prý nemilý v očích Božích a bude zavržený. Jenže tak tomu být vůbec nemusí!

·    Vyberte si několik lidí z vašeho okolí, kteří žijí odlišným způsobem života. Nejprve se vciťte do jednoho z nich, pak do druhého, třetího, čtvrtého, pátého a ciťte jejich životní úděl – jejich Osudy. Pak se vciťte do všech lidí na Zemi (to sice nejde udělat detailně, ale alespoň povrchně: důležité je cítit podstatu jejich životů a rozdílné životní úděly) a z celkového dojmu z tohoto zážitku pak zjistíte, že se všem těm lidem jako celku nevyplatí žít. A pak si uvědomíte, že pro nás není jiného východiska, než Druhý Příchod Ježíše Krista.

·    Je třeba docílit toho, aby ty démonické bytosti, živící se energií konkrétních lidských subjektivně negativních pocitů - nemoc a bolest, ponížení, strach, bezmocná nenávist - přišly o potravu, onemocněly a samy začaly hynout (zaslouží si to!). Stačí zavést euthanásii u všech lidí, kteří tyto subjektivně negativní pocity ve větší a intenzivnější míře mají - a tyto zlé bytosti zemřou hlady. A pak už nebudou moci ubližovat lidem.

·    Kdo se chce mít na Zemi v dalším vtělení své duše dobře = ten chce, aby tento svět dále pokračoval = ten chce - ať již to o sobě ví či nikoli, ať již si to přizná nebo ne - aby na tomto světě dále tajně vládla Ďábelská mafie.

·    Mrzí mě, že ne všichni nejvíce trpící budou plně revanšováni. Je to krutá nespravedlnost Božího systému.

·    Viděl jsem cestu do Kraje Svatých Hvězd a obrovskou postavu AntiKrista, jak stojí na té cestě jako strašlivá Černá Stráž a nedovolí, aby se nějaký člověk po své smrti dostal do toho Kraje a byl spasen.

·    Dle mého názoru je životnost člověka při pohledu do očí těch nejsilnějších démonů - “pojídačů duší” - přibližně 1 – 7 vteřin.

·    Poznal jsem velmi zajímavé stavy, kdy ve mě ožila Univerzální Moc a já prožíval její názor:
     Chvíli jsem fandil Svaté Moci, aby zvítězila nad Ďáblem, a chtěl jí pomoci a být jedním z jejích vyvolených a svatých. A chvíli jsem fandil Ďáblu, aby zvítězil, a aby život na Zemi pokračoval a já abych byl jedním z těch, kdo ve všem žije na úkor druhých. A chvíli jsem nebyl na ničí straně. Já vím, že ta Univerzální Moc je šílená a fandí všem i nikomu - každému trochu, a přitom nikomu úplně.

·    Kromě Pozitivní a Negativní Boží Moci je ještě někdo jiný – Něco jiného, z čeho se my všichni skládáme, a To je nad obojím a rozhoduje to o nich obou. Občas To cítím, a všechno je projevem a kouskem těla Toho a chová se podle jeho Organizmu. Cítím To. Všechno tomu podléhá. Nic z toho, co tu je, tu není. Je jenom To. A To je strašné. A když To ve mě ožije, tak zmizí moje tělo, všechny věci, všichni bozi, všechny vesmíry a je jenom To. Já jsem To. A přitom nejsem.

·    Vzhledem k obtížnosti “být vyvoleným” a vzhledem k tomu, že se za vyvolení většinou chodí do pekla, lze oprávněně tvrdit, že vyvolení nejenže není výsadou, ale především trestem dotyčné duše, respektive kombinací trestu s odměnou.

·    Je docela možné, že ti nejlepší z vyvolených bývají dosti často uloveni hned na první pokus, zatímco ti horší z nich až časem, aby se, jsouce dlouhodoběji loveni, více trápili.

·    Protože je všechno předurčeno na 100%, snadno se pozná, kdo byl doopravdy vyvolený a kdo zatracený. Kdo byl uloven peklem a zničen, ten byl zatracený. A kdo uloven nebyl, nebo naopak byl, ale pak byl propuštěn a skutečně vstoupil do Božího Království, tak ten byl opravdu vyvolený.

·    Říká se, že se máme vyrovnat se svým Osudem, jinak řečeno s negativními okolnostmi našeho života, které nemůžeme změnit (například úmrtí či velké utrpení blízkého člověka nebo naše vlastní).
     Myslete si, co chcete, ale já tvrdím, že není správné, když se s něčím takovým vyrovnáme. Lépe je totiž nevyrovnat se s tím, i když se tím stále trápíme. Proč?
     Vyrovnáte-li se s nějakým zlem, tak energetický účinek vašeho vyrovnání není tak pozitivní, jak by se mohlo zdát. Když se s něčím zlým vyrovnáte, tak část vaší energie pracuje/působí/říká, že je to tak v pořádku a že to tak má být – a částečně s tím zlem souhlasí a podporuje tu negativní skutečnost. A naopak, když se s negativními/zlými okolnostmi/skutečnostmi/věcmi nevyrovnáte a stále se kvůli nim trápíte, tak vaše energie pro změnu pracuje/působí/říká, že se to zlo musí napravit a změnit.

    A nyní jedno poučení navíc:

     Nevyrovnat se s vlastní (lokální) ztrátou nestačí, neboť energie touhy po navrácení této ztráty volá jen po nápravě vlastní ztráty - po osobním zisku na úkor ostatního světa.
     Naopak nevyrovnat se s utrpením a (globální) ztrátou všech ostatních lidí – s utrpením celé naší civilizace, volá po nápravě celé civilizace a zmenšení utrpení všech lidí.

·    Nebylo by snězení duše démonem skutečným požehnáním, neboť kdo neexistuje, ten se již netrápí?

·    Odkládání Božího Soudu a zločinnost Ďáblova národa i démonů je jako obrovský dluh, který stále narůstá a jehož vyrovnání se stále odkládá. Takže až k němu dojde, bude to pěkně i se všemi úroky!

·    Hospodin bude trpět zločinnost Ďábla do té doby, dokud to po něm bude požadovat jeho nadřízený – VšeVládce VšeOrganizmu.

·    Když poznáte jenom démony, budou se vám zdát nejsilnější a neporazitelní. Ale když poznáte toho, kdo střeží čas a běh tohoto vesmíru, a kdo je ještě silnější a zároveň i lepší než oni, tak se ho budete bát ještě více než těch démonů a nakonec možná i tak strašně, jako se ho bojím já.

·    Hvězdný Kraj je pravou rukou Hospodina (On je jeho součástí, ale zároveň i kousek od něj a kousek nad ním) a Ďábel je jeho levou rukou. Když jsme viděl tu obrovskou postavu, jejíž náruč obejme všechny planety i s námi všemi, viděl jsem i cítil, že rozdělovat naše Osudy tak, jak jsou rozdělovány, je jeho pracovní povinností - pracovní povinností Hospodina.

·    Existuje Univerzální Moc a té podléhá jak Hvězdný Kraj, tak Pekelný Svět. Tato Univerzální Moc, v jejímž čele je Stvořitel, řekne Svaté Radě, koho si má vybrat za svého služebníka a peklu pak řekne, že je ten člověk vybraným služebníkem a že ho má právo ničit. A tak jsou pro tuto nelehkou roli vybíráni ti lidé, kteří jsou Karmicky podivně zatíženi: jsou kombinací moudrého, dobrého i zlého člověka, který je zároveň i blázen.