Homepage

    Jak se správně modlit

     Snaha o dobro se realizuje nejen skutky, ale i myšlením a modlitbou. Nesnažte se však při modlení jen ubírat Bohu a jeho andělům energii, ale především se aktivně snažte dát jim také svoji vlastní - vždyť jí potřebují.
     Na Zemi se modlí strašně lidí, ale jen málo modliteb berou Nejvyšší Bytosti vážně (i když samozřejmě všechny modlitby jsou energiemi, s nimiž celý VšeOrganizmus počítá).
     Na světě je tolik křesťanů a různých dobrých věřících lidí! A kdyby měli všichni z nich správnou představu o Hospodinovi a Ježíši Kristu, a modlili by se skutečně k nim místo k falešné a nesprávné představě o nich, oba by se již dávno vrátili! Modlitby většiny věřících lidí se nikdy nedostanou do Boží Svatyně a křesťané, kteří tvoří nejpočetnější část všech věřících lidí, neví o Hospodinu skoro nic a mají o něm zpravidla natolik nesprávnou představu, že téměř všechny jejich modlitby k němu jsou neúčinné a chybné.

*******

     Ježíš řekl, že kdo jde za ním a nenese kříže svého, nemůže být jeho učedníkem; přičemž nést svůj kříž znamená utrpení, které je výrazné - nadprůměrné. A až když se s tímto nadprůměrným utrpením spojí i moudrost, teprve pak je výsledná modlitba na nejvyšších místech více slyšena a brána vážněji, než modlitby těch, co mnoho netrpí či ani neví, za co či ke komu se to vlastně modlí.
     Jen málokterá modlitba je zapsána ve Svatyni Boží - stánku svědectví v nebi, kde jsou nepřemožitelní andělé (strážci), kteří bdí nad “pohárem” (energetickou nádobou), do které se vyslyšené modlitby “přilijí” a zvětší tak její energetický obsah.
     Jednoho dne první kapka sklouzne přes okraj toho poháru (množství v něm obsažené energie se ocitne nad svojí horní hranicí) a ti andělé k přetékajícímu poháru obrátí svůj zrak a ozve se hlasitý zvuk, předznamenávající počátek “konce světa”.
     Tak jako je rádio naladěno na určitou frekvenci, aby chytlo signál určité konkrétní stanice, tak podobně tento pohár přijme jen ty správné modlitby – ty pravé.

*******

     [Jednou jsem volal nejen Ježíše, aby se vrátil. Modlil jsem se nahý uprostřed lesa (bylo velmi teplé počasí) a chvíli před tím, než jsem se začal modlit, jsem cítil velký soucit s trpícími a plakal jsem. Neklečel jsem, ale stál, ani ruce jsem neměl sepnuté, a volal jsem velikým hlasem do nebe “Mocnou modlitbu”. A náhle se zjevila ta Svatyně.
     Seděly tam veliké Bytosti humanoidního vzezření, a čekaly. Věděly všechno a k jejich uším doléhaly hlasy modlících se lidí. Uslyšel jsem v té Svatyni zaznít svůj vlastní hlas a viděl jsem, že ho ty Bytosti zaznamenaly. Ale zároveň na nich bylo vidět i to, že věděly, že na ně takhle zavolám. V té Svatyni zazněl také hlas nějakého muže a ať již to byl kdokoli, padl bych mu k nohám, protože ten muž byl svatý.
     Bylo vidět, že se do té Svatyně občas někdo dovolá – řádově tisíce, možná dokonce i desetitisíce z celé Země. Ta Svatyně byla napůl vidět a napůl cítit – jako když se nachází v jiném prostoru, v jiné hmotě. A při jediném pohledu do ní - při pohledu na ty Bytosti, mi byla jasná jedna věc: ty Bytosti byly silné, mocné a nepřemožitelné. Bylo na nich vidět, že je nikdo a nic nezastaví. Šla z nich absolutní jistota. Bylo jasné, že až k jejich uším dolehnou všechny modlitby, které ještě mají zaznít, tak ty Bytosti povstanou a obrátí svůj zrak na obyvatele Země. Pak běda těm bezcitným a nadmíru zlým!

*******

     Ještě bych vám rád pověděl několik detailů o tomto zážitku. Rozhodl jsem se je vám říci, protože vám snad bude ku prospěchu vědět, co té mé vyslyšené modlitbě předcházelo.
     Šel jsem do lesa, abych vykonal kus práce pro Dobro. Nejprve jsem se soustředil na celý VšeOrganizmus a prožíval jsem “Modlitbu pro náš vesmír” a napojoval jsem se na Univerzálního Boha. Viděl jsem jeho Světlo.
     Pak jsem odepsal sám sebe a na sebe – poprvé ve svém životě – úplně zapomněl. Moc jsem chtěl, aby Pán Svatých Hvězd pomohl těm nejvíce trpícím, a aby se vrátil a zjednal spravedlnost. Aby spolu s těmi zlými odsoudil i mě, protože jsem zrůda. Chtěl jsem, aby pomohl nejvíce trpícím a těm lepším, než jsem já!
     Myslel jsem na všechny trpící i na svaté, kteří shořeli v pekle za to, že byli dobří až moc, a věděl jsem, že sám proti největšímu zlu nic nezmohu. Chtěl jsem, aby byl tento svět ukončen, když v něm ti nejlepší tolik trpí – aby byl ukončen i se mnou, jen aby to hlavně pomohlo těm nejvíce trpícím!
     Bylo to tak, že jsem vykřičel celou tu “Mocnou modlitbu” do nebe a pak následovala asi dvou či třívteřinová pauza, a teprve pak se ta Svatyně objevila. Můj hlas a vzápětí hlas nějakého pána z jiné části Země byly slyšet jako jediné slovo: „Přijď!“ vyslovené v jediné řeči společné všem lidem. Je totiž jedno, kdo se jakou řečí modlí, protože v tom jednom jediném slově „Přijď!“ je všechno:

     1. Ten, kdo volá, má právo volat.
     2. Ví, koho a proč volá, i co jeho Příchod znamená.

     Ty Bytosti neotáčely hlavu, aby se podívaly na toho, kdo volá, přesto ho ale dobře znaly. Nechtěly svůj zrak obracet na lidi, žijící na Zemi, protože kdyby ho obrátily, nastal by Soud, ale ten ještě nastat nemá. Avšak jednou ty Bytosti obrátí svůj zrak, zaplať Pán Bůh, na nás na všechny!
     Je zajímavé, že od té doby, co jsem se jednou jedinkrát ve svém životě do té Svatyně dovolal, mám pocit, že se už za druhé nemusím modlit (navíc mi to už ani nějak nejde). Že nic více už nedokážu, než co jsem dokázal tehdy, když se otevřel prostor a mé volání dolehlo k uším těch Nejmocnějších a Neporazitelných.]

*******

     Skutečné a pravé modlitby jsou slyšet k uším těch Bytostí jako volání z dálky: když někdo tím správným způsobem volá toho Prvního i Posledního, aby se vrátil, jeho hlas zazní v té Svatyni jako volání z dálky: „Přijď!“ A oni to započítají a je o důvod víc, aby opravdu přišel.
     Když se modlíte, tak proste především o globální a rozumné dobro, o takové dobro, které prospěje mnoha živým bytostem i mnoha duším. A nemodlete se mnoho o sebe, protože byste účinnost vašich modliteb mohli zkazit. Modlete se hlavně o druhé, ať to má pořádnou sílu! A musíte se také při vašem modlení spojit s tím, ke komu se modlíte, a vidět to, o co se modlíte. To dokáže jen málokdo!

     Co se týče modlitby za pomoc druhým, důležitými věcmi jsou:

     - aby síly Temnoty neměly nad lidmi moc, aby jim ubyla potrava a nemohly se dále krmit nadměrným utrpením živých tvorů

     - modlitba o jakékoli rozumné a globální dobro

     - modlitba o Druhý Příchod Ježíše Krista

     - prosba o zničení Ďábla a jeho démonického světa

     - prosba Hospodina, aby obnovil, vzkřísil a spasil všechny, kdo si to zaslouží? modlitba, aby byl Satan donucen vrátit to, co ukradl

     - prosba Hospodina, aby dále neotálel a konečně už nastolil své Království

     To jsou rozumné a více duším prospěšné modlitby; kdo nese svůj kříž, je moudrý a tyto prosby vysloví (nebo doslova vyřve) v modlitbě, na kterou se hluboce koncentruje, tak udělá velký kus práce.
     Při modlení o vítězství dobra nad zlem musíte vidět ty trpící a tak moc chtít, aby jim Hospodin pomohl, že přitom na chvíli zapomenete na to, že má pomoci i vám. A v tom je Vítězství, ve kterém je “něco nad něčím”, protože kdo zapomněl na sebe, na toho nezapomene Pán Bůh. A proste o jeho Příchod i ti z vás, pro které by znamenal v té době, ve které přijde, zdánlivě ztrátu? hlavně ať to pomůže těm nejvíce trpícím!

*******

     Aby se na Zemi mohly stát jakékoliv velké události, vždy musí být někdo živý, kdo chce, aby se staly. Takže aby mohl nastat Druhý Příchod Ježíše Krista (který je spíše Příchodem Někoho jiného, než přímo Ježíše Krista, ale má se tomu tak říkat), Boží Soud a Boží Království, musí být někdo živý, kdo to správně chápe a kdo to tak chce. A kdo se za to také upřímně modlí.