Homepage

    Humanita

     Stále se mluví o lidskosti - humanitě. Ale jak vypadá skutečná lidskost, skutečná humanita?
     Především tak, že pomáhá těm, kdo potřebují pomoci ze všech nejvíce. A kdo jsou ti, kteří potřebují pomoci ze všech nejvíce? No přece ti, kdo nejintenzivněji trpí!
     Těm, kdo nadměrně trpí a nemůžeme jejich úděl rozhodujícím způsobem změnit k lepšímu, musíme pomoci okamžitou euthanasií.
     Abychom rozhodujícím způsobem snížili utrpení všech nadmíru nešťastných lidí, musíme především vlažně zharmonizovat celou lidskou společnost. Musíme z ní eliminovat jak všechny nadmíru zlé, tak všechny nadmíru šťastné lidi.
     Kdo je nadmíru zlý, tedy bezcitný k utrpení svých bližních a aktivně, vědomě a výrazně jim ubližuje (a přitom se mu ještě dobře daří), ten si jejich soucit nezaslouží, když s nimi sám žádný nemá. A kdo je nadmíru šťastný, ten je buď také bezcitný k utrpení svých bližních, anebo přinejlepším žije alespoň v nevědomosti o zlu, které oni musí prožívat místo něj. Tak či onak, jak nadmíru zlí, tak nadmíru šťastní lidé, bývají bezcitnými zrůdami, protože v tomto zlém světě může být šťastná a zlá jen bezcitná zrůda. Kdo totiž soucítí s těmi nejvíce trpícími, ten v tomto šíleném světě nemůže být trvale nadmíru zlý ani trvale nadmíru šťastný.
     Vy ubozí, sobečtí a nadmíru šťastní parchanti! Uvědomte si, že nemáte větší cenu, než ostatní lidé, a že jim vaše nadměrné štěstí ubližuje! Myslíte si že vaše nadměrné štěstí stojí za to, aby způsobovalo nadměrné a neunesitelné utrpení jiným lidem? Já pravím, že nestojí!

*******

     Jestliže je naším nejhumánnějším úkolem pomoci těm nejvíce trpícím, musíme nejprve přebudovat celou lidskou společnost tak, aby se v ní nenacházel žádný nadmíru zlý ani žádný nadmíru šťastný člověk. A teprve pak se v ní rovněž nebude muset nacházet ani žádný nadmíru trpící člověk.
     Každý jedinec má tak velkou cenu, že si ve svém životě zaslouží trochu toho dobra i štěstí, a pokud se k němu lidská společnost zachová tím způsobem, že mu znemožní být průměrně šťastným, pak nemá právo od něj očekávat ani lásku k ní (respektive k ostatním lidem jako k jeho bližním), ani dodržování zákonů. Lidská společnost musí být taková, že nedopustí nadměrné utrpení ani jednoho jediného člověka. Každý musí být trochu, tedy průměrně, šťastný. A pokud je nějaký člověk lidskou společností okraden a uvržen do podprůměrně šťastného života, má za to právo tuto lidskou společnost odsoudit, neboť ona odsoudila jeho.
     Jakmile je někdo ve stavu podprůměrného štěstí a nadprůměrného utrpení, pak mu musí lidská společnost okamžitě pomoci a ihned ho uvést do stavu průměrného štěstí, a pokud to nejde, musí ho okamžitě bezbolestně usmrtit, aby se nemusel dále trápit. A pokud to lidská společnost neudělá, dotyčný člověk má právo jí za to zavrhnout.
     Jen pokud bude lidská společnost taková, že pomůže každému (i tomu poslednímu!) podprůměrně šťastnému a nadprůměrně trpícímu člověku, jen pak má právo od všech lidí očekávat dobrý vztah k ní a dodržování zákonů z jejich strany. Pamatujme, že dokonalá lidská společnost nezapomene ani na jednoho jediného člověka. A pokud zapomene, tak pak ať se nediví!