Homepage

    Desatero, křest a den sváteční

     Snad se dá říci, že kdo se snaží dodržovat desatero přikázání, nechá se pokřtít a světí den sváteční, má o něco málo větší šanci dojít Spasení než ten, kdo nic z toho nedělá. Ale to je tak všechno.
     Jsou takoví lidé, kteří porušují Boží desatero, nenechají se pokřtít a nesvětí den sváteční (sobota či neděle), a přesto stanou v Božím Království. A jsou lidé, kteří dodržují Boží desatero, nechají se pokřtít a světí den sváteční, a v Božím Království nestanou.
     Co se týče desatera přikázání, dodržet je v pravém slova smyslu je takřka nemožné, například stačí si jen připomenout větu Ježíše Krista (i když není přímo převzatá z desatera přikázání): „Miluj svého bližního jako sám sebe”, což nedodržuje skoro nikdo, protože každý, kdo se jen na malou chvíli ocitne ve stavu klidu či dokonce veselí, je v tu chvíli smířen se zlem, jež se děje ostatním lidem na světě - jeho bližním, a tím pádem je k nim bezcitný a nemiluje je v tu chvíli téměř vůbec, natožpak tak mnoho, jako sám sebe.
     Jako další příklad porušení Božího desatera se zamysleme třeba nad osmým přikázáním. Tak tohle jediné přikázání je schopno rozmetat na trosky skoro všechny knihy světa, a také skoro všechny představy lidí o jejich vlastní užitečnosti a o dobru, které konají.
     Tajemství tohoto přikázání je následující: každý, kdo se má nadmíru dobře = každý, kdo prožívá více subjektivně pozitivních pocitů než většina jiných lidí, tyto lidi nepřímo okrádá. Nadmírou svého vlastního štěstí je nepřímou příčinou jejich nadměrného neštěstí a je tedy v pravém slova smyslu zloděj. A kdo zloděj není? No přece jen ten, kdo se nemá nadmíru dobře! A ten, kdo se má nadmíru špatně, díky čemuž mohou být jiní lidé šťastní, je dokonce štědrým dárcem a opatrovatelem ostatních.
     A s pokřtěním je tomu tak, že je užitečné, ale nikoli nutné. Mějte Ježíše Krista v srdci a to je to nejlepší pokřtění, když se s vámi spojí jeho Duch a Duch těch, kteří ho poslali. Když vás křtí člověk, který nechápe, kdo Ježíš a jeho Otec doopravdy jsou, ten křest může mít menší sílu i menší účinek, než když Ježíš žije ve vašem srdci a vy víte, kdo to doopravdy je, i jaký je ten, kdo ho stvořil a poslal na tento svět. A světit den sváteční také není úplně nutné, i když je to prospěšné.
     Kdo je takzvaně “řadový věřící”, ten by se měl snažit dodržovat Boží desatero, nechat se pokřtít i světit den sváteční. Ale kdo je vyvolený, ten to většinou dodržovat nemusí (ovšem jen pokud nemá jít cestou dokonalého křesťanství) a porušení těchto Božích nařízení mu bývají odpuštěna. Místo dodržování těchto základních předpisů, platných pro většinu lidí, v sobě prožívá to Božské, co ostatní věřící prožívat nemohou a tak jde k Bohu také, ale jiným způsobem, než oni.